Konference: 2005 1. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie
Kategorie: Epidemiologie nádorů a Národní onkologický registr ČR
Téma: 06. Nové možnosti stagingu a ultrastagingu nádorových onemocnění I
Číslo abstraktu: 042
Autoři: Doc.MUDr. Jana Dvořáčková, Ph.D., M.I.A.C
Metoda identifikace a biopsie sentinelové uzliny
(SlN) vyšla z techniky mapování lymfatické drenáže, jejíž počátky
sahají do roku 1692, kdy Anton Nuck jako první aplikoval do
lymfatických cév rtuť a tímto způsobem popsal lymfatické cévy a
uzliny v oblasti dělohy.
Termín „sentinelová uzlina“ poprvé použil E. Gould při studiu karcinomu příušní žlázy v roce 1960. Šlo o konkrétní anatomicky definovanou uzlinu, bez identifikace mapování lymfatické drenáže.
Za autora koncepce sentinelové LN je považován R. M. Cabańas, který roce 1977 publikoval práci na téma specifické lymfografie při ca penisu.
Zásadní práce týkající se zavedení vyšetření SLN do praxe pocházejí z roku 1992 od skupiny vědců z Kalifornské univerzity při studiu maligního melanomu.
Průlom v dosavadní tradiční prognostické a terapeutické koncepci lymfadenektomie u solidních tumorů způsobilo použití radionuklidu a scintilační sondy, které zavedl k mapování lymfatického systému v roce 1993 A. Alex a ke zdokonalení této techniky přispěli lékaři v roce 1994 z John Wayne Cancer Center.
Sentinelovou uzlinu lze v současné době prakticky detekovat preoperačně a perioperačně pomocí radionuklidu, konkrétně techneciem značeným koloidem, perioperačně pak navíc pomocí značení lymfatik patentní modří.
Koncepce SLN je založena na předpokladu, že vyšetření SLN (jedné nebo event. jejich omezeného počtu) může predikovat pravděpodobnost postižení dalších lymfatických uzlin i ve vyšších etážích. Při provedení technicky (i ekonomicky) náročnější histopatologické diagnostiky na základě doporučeného standardního postupu hovoříme o tzv. ultrastagingu.
Doporučený standardní postup při zpracování sentinelové uzliny www.patologie.info Tento Standard byl přijat na schůzi Výboru Společnosti českých patologů ČLS JEP dne 22. 4. 2005 v Litomyšli s tím, že bude předán Onkologické Společnosti a Zdravotním pojišťovnám (odborům zdravotní péče).
Obecná charakteristika: Technika „sentinelové biopsie“ byla vyvinuta v roce 1992 Mortonem a spol., u nás jako rutinní metoda zavedena v roce 1994. Mnohé maligní nádory metastazují nejprve lymfatickou cestou. Nádorové buňky se s největší pravděpodobností zachytí v první lymfatické uzlině, která je metastáze v cestě. Oblast nádoru je obvykle drénována lymfatickou cévou, která ústí do jedné (vyjímečně více) uzliny. Tuto uzlinu nazýváme „sentinelovou“ (strážní). Tuto uzlinu lze poměrně přesně identifikovat a vyjmout (sentinelová biopsie). Na základě histologického vyšetření sentinelové uzliny lze zjistit přítomnost metastáz (mikrometastáz) a stanovit další léčebný postup. Mezi postižením sentinelové uzliny a postižením dalších axilárních uzlin je významná shoda (UICC: Prognostic factors in Cancer).
Metodika: Sentinelovou uzlinu musí označit operatér a musí být dodána v samostatné, označené nádobě s poznámkou na průvodce, že se jedná o sentinelovou uzlinu. Uzlina přikrojena v podélné ose na bločky 3–4 mm silné. Malé uzliny jsou zpracovány celé, v jednom bloku. Z každého tkáňového bločku zhotovit celkem čtyři řezy s rozestupem 5–10 mikronů: tři řezy barvené hematoxylinem eozinem a jeden řez s imunohistochemickým průkazem cytokeratinu. Záchytnost karcinomu navrhovanou metodou je údajně 97,9 % (Am J Surg Patology).
Zdroj: International Union Against Cancer: Prognostic factors in Cancor. 2nd Ed. Edited by M.K. Gospodarowicz Willey-Liss 2001. Am. J. SurgicalPathology: 2002; 26 (3): 337–382, 2002; 26 (3): 382–385, 2002; 27 (6): 842–845, 2003; 27 (3): 385–389.
Metoda identifikace a biopsie SLN má své historické kořeny, není tedy žádnou „novou“ zázračnou metodou. V současnosti se standardní odběr SLN provádí u CA mammy a maligního melanomu.
Významné výsledky poskytla skupina olomouckých a brněnských lékařů v identifikaci a hodnocení stavu SLN u nemalobuněčných CA plic.
Další lokality jsou ve stadiu experimentu (kolorektální CA, CA jícnu, urologická a gynekologická lokalizace, ORL indikace, thyroidea)
Poděkování: Chtěla bych poděkovat všem členům výboru Společnosti patologů za cenné rady a úpravy při vypracování standardy SNL.
Termín „sentinelová uzlina“ poprvé použil E. Gould při studiu karcinomu příušní žlázy v roce 1960. Šlo o konkrétní anatomicky definovanou uzlinu, bez identifikace mapování lymfatické drenáže.
Za autora koncepce sentinelové LN je považován R. M. Cabańas, který roce 1977 publikoval práci na téma specifické lymfografie při ca penisu.
Zásadní práce týkající se zavedení vyšetření SLN do praxe pocházejí z roku 1992 od skupiny vědců z Kalifornské univerzity při studiu maligního melanomu.
Průlom v dosavadní tradiční prognostické a terapeutické koncepci lymfadenektomie u solidních tumorů způsobilo použití radionuklidu a scintilační sondy, které zavedl k mapování lymfatického systému v roce 1993 A. Alex a ke zdokonalení této techniky přispěli lékaři v roce 1994 z John Wayne Cancer Center.
Sentinelovou uzlinu lze v současné době prakticky detekovat preoperačně a perioperačně pomocí radionuklidu, konkrétně techneciem značeným koloidem, perioperačně pak navíc pomocí značení lymfatik patentní modří.
Koncepce SLN je založena na předpokladu, že vyšetření SLN (jedné nebo event. jejich omezeného počtu) může predikovat pravděpodobnost postižení dalších lymfatických uzlin i ve vyšších etážích. Při provedení technicky (i ekonomicky) náročnější histopatologické diagnostiky na základě doporučeného standardního postupu hovoříme o tzv. ultrastagingu.
Doporučený standardní postup při zpracování sentinelové uzliny www.patologie.info Tento Standard byl přijat na schůzi Výboru Společnosti českých patologů ČLS JEP dne 22. 4. 2005 v Litomyšli s tím, že bude předán Onkologické Společnosti a Zdravotním pojišťovnám (odborům zdravotní péče).
Obecná charakteristika: Technika „sentinelové biopsie“ byla vyvinuta v roce 1992 Mortonem a spol., u nás jako rutinní metoda zavedena v roce 1994. Mnohé maligní nádory metastazují nejprve lymfatickou cestou. Nádorové buňky se s největší pravděpodobností zachytí v první lymfatické uzlině, která je metastáze v cestě. Oblast nádoru je obvykle drénována lymfatickou cévou, která ústí do jedné (vyjímečně více) uzliny. Tuto uzlinu nazýváme „sentinelovou“ (strážní). Tuto uzlinu lze poměrně přesně identifikovat a vyjmout (sentinelová biopsie). Na základě histologického vyšetření sentinelové uzliny lze zjistit přítomnost metastáz (mikrometastáz) a stanovit další léčebný postup. Mezi postižením sentinelové uzliny a postižením dalších axilárních uzlin je významná shoda (UICC: Prognostic factors in Cancer).
Metodika: Sentinelovou uzlinu musí označit operatér a musí být dodána v samostatné, označené nádobě s poznámkou na průvodce, že se jedná o sentinelovou uzlinu. Uzlina přikrojena v podélné ose na bločky 3–4 mm silné. Malé uzliny jsou zpracovány celé, v jednom bloku. Z každého tkáňového bločku zhotovit celkem čtyři řezy s rozestupem 5–10 mikronů: tři řezy barvené hematoxylinem eozinem a jeden řez s imunohistochemickým průkazem cytokeratinu. Záchytnost karcinomu navrhovanou metodou je údajně 97,9 % (Am J Surg Patology).
Zdroj: International Union Against Cancer: Prognostic factors in Cancor. 2nd Ed. Edited by M.K. Gospodarowicz Willey-Liss 2001. Am. J. SurgicalPathology: 2002; 26 (3): 337–382, 2002; 26 (3): 382–385, 2002; 27 (6): 842–845, 2003; 27 (3): 385–389.
Metoda identifikace a biopsie SLN má své historické kořeny, není tedy žádnou „novou“ zázračnou metodou. V současnosti se standardní odběr SLN provádí u CA mammy a maligního melanomu.
Významné výsledky poskytla skupina olomouckých a brněnských lékařů v identifikaci a hodnocení stavu SLN u nemalobuněčných CA plic.
Další lokality jsou ve stadiu experimentu (kolorektální CA, CA jícnu, urologická a gynekologická lokalizace, ORL indikace, thyroidea)
Poděkování: Chtěla bych poděkovat všem členům výboru Společnosti patologů za cenné rady a úpravy při vypracování standardy SNL.
Datum přednesení příspěvku: 10. 12. 2005
