High grade osteosarkom dospělého věku, prognostické a prediktivní faktory

Úvod: Osteosarkom je maligní sarkom charakterizovaný přímou tvorbou kosti nebo osteoidní tkáně nádorovými buňkami. Nádor je vysoce maligní, šíří se lokálně dřeňovou dutinou, dochází k invazi do okolních měkkých tkání a k časnému hematogennímu rozsevu především do plic, kostí. Patří mezi relativně vzácná onemocnění, představuje méně než 1 % ze všech zhoubných nádorů s incidencí 1–3 pacienti ročně na 1 milión obyvatel. Křivka jeho výskytu má bimodální charakter, první vrchol je ve 2. a 3. dekádě života, druhý vrchol po 6. dekádě.
Léčba osteosarkomů by měla být vedena v centrech, která se touto problematikou zabývají, protože je v zásadě multimodální. Vyjma primárně operabilních osteosarkomů G I, kde je považováno radikální chirurgické řešení za léčbu dostatečnou, je u všech ostatních typů osteosarkomů kladen důraz na maximálně agresivní předoperační chemoterapii s následným chirurgickým řešením, histopatologickým hodnocením odpovědi nádoru případně metastáz na předoperační chemoterapii a pooperační chemoterapii.
Histopatologická odpoveď nádoru na předoperační chemoterapii je faktorem důležitým pro přežití, výskyt systémových metastáz i lokoregionálních recidiv.
Kontraverze: Dříve umíralo do 2 let od stanovení diagnózy téměř 100 % nemocných, v 70. letech 20. století se uvádělo 5-ti leté přežití mezi 20–30 %, zavedením agresivní chemoterapie u primárně lokalizovaných osteosarkomů, sestávající z kombinací HD MTX, DDP, ADM, IFO (vysokodávkovaný methotrexát, cis platina, adriamycin, ifosfamid) udávají dnes specializovaná centra dlouhodobé přežití mezi 70–80 %. U primárně metastatických osteosarkomů nepřevyšuje 5 leté přežití i po agresivní terapii včetně resekce metastáz 50 %. Proto pokračuje hledání nových účinných látek a léčebných postupů, zkouší se i eskalace dávek užívaných cytostatik, což zvyšuje riziko jejich toxických účinků.
Metastatické postižení v době stanovení diagnózy, tumor velkého objemu, vyšší věk, zvýšené hladiny LDH a ALP před započetím léčby, postižení axiálního skeletu, mužské pohlaví, histologický podtyp osteosarkomu a histopatologická odpověd nižší než 90 % nekróz po neoadjuvantní chemoterapii je spojována s horším přežitím.
Dosud nejsou známy validní markery či metody, které by byly schopny v době stanovení diagnózy predikovat, který pacient bude na léčbu odpovídat dobře a který hůře. Jejich nalezení by mohlo pomoci upřesnit tailoring léčby jednotlivých pacientů a mít tím přímý dopad v klinické praxi.
Soubor pacientů a metody: Součástí sdělení budou výsledky souboru pacientů léčených na Oddělení klinické a radiační onkologie FN u sv. Anny v Brně (2002–2005), u kterých jsme se zaměřili na stanovení overexprese HER-2/neu a mutace TP 53 genu v době stanovení diagnózy a jejich korelaci s histopatologickou odezvou na předoperační chemoterapii.
Závěr: Ani HER2/neu overexprese ani mutace TP 53 genu neměli zásadní význam pro biologii high grade osteosarkomu u pacientů v našem souboru. Srovnání s dosud publikovanými daty.