HEMATOLOGICKÁ PÉČE (TRANSFUZE, PROFYLAXE A LÉČBA TEN) U PACIENTŮ „NA SYMPTOMATICKÉ PALIATIVNÍ PÉČI"

Východiska:

Paliativní péče je aktivní péče poskytovaná pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou v pokročilém nebo konečném stadiu. V onkologii rozlišujeme dále paliativní péči na takovou, kdy pacient ještě absolvuje některou z léčebných modalit, např. radioterapii, chemoterapii, hormonální léčbu, a na paliativní symptomatickou léčbu, kdy jsou již terapeutické možnosti vyčerpány a důraz je kladen na management jednotlivých symptomů pacienta.

Cíl:

V našem sdělení se pokusíme shrnout možnosti léčby hematologických komplikací u pacientů v paliativním symptomatickém režimu léčby. Pozornost bu­deme věnovat zejména léčbě anémie a hluboké žilní trombózy včetně možností prevence vzniku těchto stavů. Pacienti s nádorovým onemocněním jsou velmi často ohroženi hematologickými komplikacemi. Jednou z nejčastějších komplikací je anémie, která vzniká jako vedlejší nežádoucí efekt paliativní protinádorové léčby, jako důsledek akutního krvácení či doprovází chronické onemocnění. Anémie může velmi podstatně snížit kvalitu života, na kterou je u pa­cientů v paliativním režimu kladen zásadní důraz. V praxi si často klademe otázku, zda u pacienta v symptomatickém režimu péče indikovat substituci erytrocytů. Jednoznačná indikační kritéria neexistují a na jednotlivých pracovištích je praxe rozdílná. Nedílnou součástí rozhodovacího procesu by mělo být také přání pacienta. Další závažnou a poměrně častou komplikací je hluboká žilní trombóza a plicní embolie. U pacientů s nádorovým onemocněním je ri­ziko vzniku tromboembolie asi 6krát vyšší než ve zdravé populaci. Tato skutečnost je známá již dlouhou dobu a v posledních letech byla tato empirická sku­tečnost ověřena v řadě klinických studií. Pro prevenci a léčbu trombózy v rámci pooperačních stavů jsou vypracovány přesné guidelines, jiná je však situace u pacientů v symptomatickém režimu, kde jednoznačná doporučení pro praxi neexistují. Pokud je již hluboká žilní trombóza či embolie verifikována, je antikoagulační léčba u pacientů na symptomatické terapii plně indikována.

Závěr:

Paliativní péče není jen soubor medicínských a ošetřovatelských úkonů, ale je to především určitá filozofie péče o pacienta. Péče by měla být vždy personalizovaná a léčebné strategie by měly být individuálně zvažovány s ohledem na přání pacienta. U každé terapeutické intervence bychom si měli položit otázku, co pacientovi daný krok přinese a zda povede ke zlepšení kvality života. Najít pro daného pacienta v danou chvíli optimální léčbu nebo neléčbu může být pro lékaře velmi obtížné. Možnost rozhodování v rámci multioborového týmu je přínosem jak pro pacienta, tak pro lékaře.