GYNEKOLOGICKÉ NÁDORY VYŠŠÍHO VĚKU

Gynekologické nádory jsou u pacientek vyššího věku často diagnostikovány v pokročilejších stadiích ve srovnání s mladšími věkovými skupinami. Příčinami pozdního záchytu je zejména neúčast těchto pacientek v pravidelných screeningových programech a časté bagatelizování či negace klinické symptomatologie. Časná diagnóza je základní podmínkou pro dosažení dlouhodobého léčebného výsledku bez ohledu na věkovou skupinu. Důležitost časné diagnózy je ve skupině pacientek vyššího věku znásobena tím, že umožňuje využití méně zatěžujících léčebných postupů, vč. redukovaného rozsahu operačního výkonu či radioterapie (RT) a chemoterapie (CHT). Při zvažování možného terapeutického postupu je kromě samotného věku pa­cientky rozhodující i její celkový stav a závažnost přidružených onemocnění. U pacientek vyššího věku by měla být operační léčba adekvátně radikální a ve všech indikovaných případech by se měly využívat i konzervativnější přístupy. V mnoha případech je pooperační léčba individualizována. Je těžké určit přesné doporučení léčby, v literatuře se objevují většinou retrospektivní data, neexistuje moc prospektivních studií zaměřených na tuto skupinu pacientek. Všeobecně lze říct, že RT je možno u starší věkové kategorie považovat za uspokojivě tolerovanou metodu. Konkomitantní CHT/RT je akceptovatelnou terapií pro bulky tumory a lokálně pokročilé tumory. V některých případech možno zvažovat pouze BRT v kombinaci s CHT. V rámci konkomitance se doporučuje použití monoterapie před kombinovanými režimy. Systémová terapie u rekurentního či metastatického onemocnění by měla být zvažována také individuálně v závislosti na PS pacientky, přidružených nemocech, laboratorních hodnotách a od profilu toxicity jednotlivých cytostatik.