Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Postery
Číslo abstraktu: 219p
Autoři: Mgr. Magdalena Houdová Megová ; RNDr. Radek Trojanec, Ph.D.; MUDr. Ondřej Kalita, Ph.D.; Mgr. Lenka Stanovská; Bc. Eva Mikulíková; Mgr. Lenka Radová, Ph.D.; RNDr. Božena Braunerová; Soňa Mlčochová; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.
Glioblastoma multiforme (GBM) je nejčastějším a
nejzhoubnějším gliálním nádorem u dospělých. Téměř polovinu české
databáze intrakraniálních tumorů (DoIT) tvoří pacienti s diagnózou
GBM. Běžně se multiformní glioblastomy dělí do dvou skupin:
primární, které jsou diagnostikovány tzv. de novo a vyskytují se
zejména u starších pacientů okolo 60 let, a sekundární, které se
vyvíjí z již zjištěných low-grade tumorů u pacientů mladších (okolo
45 let). Primární i sekundární glioblastomy jsou řazeny k tzv.
high-grade tumorům (Grade IV).
Vhodná léčba dokáže prodloužit dobu přežití pacienta s GBM průměrně o 12 měsíců. Nicméně i ve skupině se shodnou diagnózou existují případy jak s dlouhou dobou přežití, tak i pacienti, u nichž jsou stejné léčebné strategie neúčinné a doba přežití je řádově ve dnech až měsících. Také proto je dnešní výzkum zaměřen zejména na identifikaci genetických změn u GBM, na porozumění a odhalení všech molekulárních a buněčných markerů a signálních cest podílejících se na jejich vzniku a růstu.
Cílem našeho výzkumu je stanovit významné korelace mezi sledovanými cytogenetickými markery a klinicko-patologickými charakteristikami glioblastomů. Pro naši studii byly vybrány a sledovány následující cytogeneticky významné geny – EGFR1, p53, RB1, C-MYC, N-MYC, CCND1, MDM2, BCR, ABL, chromozomální oblasti 1p36.3, 9p21.3, 19q13 a chromozomy 7,8, 10, 11 a 13, které byly vyšetřeny u více jak 300 pacientských tkání. Nalezené souvislosti by mohly pomoci nejen při prognóze onemocnění, ale rovněž při výběru vhodné, cílené léčby (targeted therapy).
Pomocí fluorescenční in situ hybridizace byly na parafinových řezech pacientských tkání vyšetřeny statusy vybraných genů, chromozomálních oblastí a chromozomů. Pro hybridizaci byly využity fluorescenční sondy od firmy IntellMed, s.r.o. Do statistiky byli zahrnuti pouze pacienti s diagnózou glioblastoma multiforme (103 pacientů). Pro statistické účely byly všechny sledované cytogenetické markery považovány za amplifikované (resp. deletované), jestliže byl zaznamenán zvýšený (resp. snížený) počet signálu u více jak 20% buněk nebo jestliže byl průměrný počet kopií markeru vyšší než 2,5 (resp. nižší než 0,85). Pro statistické vyhodnocení statusu genu EGFR1 byl využit poměr kopií EGFR1/chromozóm 7. Gen EGFR1 byl považován za deletovaný v případě, že poměr EGFR1/CEP7 byl menší než 0,84, za normální v oblasti 0,85-1,3 a za amplifikovaný v případě, že poměr byl větší než 1,3.
V současné době byla provedena pilotní statistická analýza. Nejčastější aberací u vyšetřených tkání s GBM byla amplifikace genu EGFR1, která byla nalezena u 47 ze 103 vyšetřených pacientů (46%) a delece v chromozomální oblasti 9p21.3 a monozomie chromozomu 10, které byly nalezeny u 9 ze 103 vyšetřených pacientů (8,7%). V současné době probíhá sběr dalších klinických dat, která budou prezentována.
Poděkování za podporu výzkumu patří grantům: MSM6198959216, MPO Tip FR-TI1/525 (561100011), IGA NS10286-3.
Vhodná léčba dokáže prodloužit dobu přežití pacienta s GBM průměrně o 12 měsíců. Nicméně i ve skupině se shodnou diagnózou existují případy jak s dlouhou dobou přežití, tak i pacienti, u nichž jsou stejné léčebné strategie neúčinné a doba přežití je řádově ve dnech až měsících. Také proto je dnešní výzkum zaměřen zejména na identifikaci genetických změn u GBM, na porozumění a odhalení všech molekulárních a buněčných markerů a signálních cest podílejících se na jejich vzniku a růstu.
Cílem našeho výzkumu je stanovit významné korelace mezi sledovanými cytogenetickými markery a klinicko-patologickými charakteristikami glioblastomů. Pro naši studii byly vybrány a sledovány následující cytogeneticky významné geny – EGFR1, p53, RB1, C-MYC, N-MYC, CCND1, MDM2, BCR, ABL, chromozomální oblasti 1p36.3, 9p21.3, 19q13 a chromozomy 7,8, 10, 11 a 13, které byly vyšetřeny u více jak 300 pacientských tkání. Nalezené souvislosti by mohly pomoci nejen při prognóze onemocnění, ale rovněž při výběru vhodné, cílené léčby (targeted therapy).
Pomocí fluorescenční in situ hybridizace byly na parafinových řezech pacientských tkání vyšetřeny statusy vybraných genů, chromozomálních oblastí a chromozomů. Pro hybridizaci byly využity fluorescenční sondy od firmy IntellMed, s.r.o. Do statistiky byli zahrnuti pouze pacienti s diagnózou glioblastoma multiforme (103 pacientů). Pro statistické účely byly všechny sledované cytogenetické markery považovány za amplifikované (resp. deletované), jestliže byl zaznamenán zvýšený (resp. snížený) počet signálu u více jak 20% buněk nebo jestliže byl průměrný počet kopií markeru vyšší než 2,5 (resp. nižší než 0,85). Pro statistické vyhodnocení statusu genu EGFR1 byl využit poměr kopií EGFR1/chromozóm 7. Gen EGFR1 byl považován za deletovaný v případě, že poměr EGFR1/CEP7 byl menší než 0,84, za normální v oblasti 0,85-1,3 a za amplifikovaný v případě, že poměr byl větší než 1,3.
V současné době byla provedena pilotní statistická analýza. Nejčastější aberací u vyšetřených tkání s GBM byla amplifikace genu EGFR1, která byla nalezena u 47 ze 103 vyšetřených pacientů (46%) a delece v chromozomální oblasti 9p21.3 a monozomie chromozomu 10, které byly nalezeny u 9 ze 103 vyšetřených pacientů (8,7%). V současné době probíhá sběr dalších klinických dat, která budou prezentována.
Poděkování za podporu výzkumu patří grantům: MSM6198959216, MPO Tip FR-TI1/525 (561100011), IGA NS10286-3.
Datum přednesení příspěvku: 21. 4. 2011
