Funkční vyšetření před resekčními operacemi plic

Z pohledu pneumologa je operačním výkonem, který zasluhuje největší pozornost plicní resekční operace. Nejčastěji je prováděn z důvodu bronchogenního karcinomu. V takovém případě je nutné odpovědným způsobem provést zhodnocení tří zásadních okruhů:

1. Resekabilita nádoru - je dána jeho rozsahem a biologickými vlastnostmi, k posouzení se využívá nejvíce endoskopických a zobrazovacích metod.
2. Operabilita nádoru - je zaměřena na zhodnocení adaptace na operační výkon a absenci odstraněné funkční plicní tkáně, hodnotí se míra rizika komplikací a schopnosti pacienta postrádat část funkčního plicního parenchymu.
3. Zhodnocení všech komorbidit, které by mohly vést ke zvýšenému riziku po/operačních komplikací.

Toto sdělení se zaměřuje na hodnocení převážně posledních dvou bodů.

V minulosti byla s ohledem na operabilitu nádoru sledována řada funkčních a zobrazovacích vyšetření a hodnocen jejich přínos v odhadu jejich citlivosti a specifičnosti pro komplikace spojené s resekcí plicního parenchymu. Ventilační a respirační funkce plic jsou celkem logicky nejpřínosnějšími hodnocenými parametry. Míru jejich postižení je doporučeno hodnotit podle % náležitých hodnot a od absolutních hodnot bylo postupně upuštěno, neboť v této podobě jsou lépe zohledněny antropometrické rozdíly mezi pacienty.

Nejspolehlivějším a zřejmě nepraktičtějším zůstává algoritmus vyšetření doporučený ERS, který využívá k odhadu operačních rizik dvou základních ventilačních a respiračních parametrů, objem vzduchu vydechnutý při usilovném výdechu za 1. vteřinu (FEV₁) a transfer faktor plic pro oxid uhelnatý (TL_CO). V případě snížení jedné z nich pod 65% by měla být provedena spiroergometrie a riziko spojené s plánovaným výkonem zvažováno podle nejvyšší dosažené spotřeby kyslíku (peakVO₂). Existuje řada alternativních postupů, zvláště pro pracoviště, která nemají k dispozici spiroergometrii. Nejčastější z nich využívá výpočtu pooperačních funkčních parametrů vyjádřených v % náležitých hodnot. Na výběr je několik možných variant, jedna z nich používá k výpočtu proporční hodnotu odpovídající velikosti resekované plíce:

FEV_1poop = FEV_1předop x (1 - relativní zastoupení resekovaného parenchymu)

K vyjádření resekovaného parenchymu jsou obvykle použity zobrazovací metody, CT hrudníku nebo perfuzní scintigrafie plic.

Pro výběr vyšetřovacího postupu před plánovanými plicními resekcemi platí obecná zásada, která by měla upřednostňovat takový, se kterým má personál zkušenosti a který má ověřenou spolehlivost.

Pro všechny pacienty nad 70 let věku a pro ty s rizikem kardiovaskulárních komplikací je provedení spiroergometrie nevyhnutelnou podmínkou.