EXTRAPYRAMIDOVÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY METOKLOPRAMIDU

Metoklopramid je na trhu už víc než 50 let. Jeho využití v onkologii spočívá v profylaktickém podávání pacientům, kteří dostávají emetogenní chemote­rapii. Je součástí režimů s 5-fluorouracilem, gemcitabinem, irinotekanem a topotekanem používaných k léčbě karcinomu kolorekta, slinivky, žaludku a vaječníku. Antiemetický účinek metoklopramidu je založen na jeho cholinomimetickém a dopaminergním působení. Protože snadno prostupuje hemato-encefalickou bariérou, je jeho nevýhodou riziko extrapyramidových nežádoucích účinků, které se mohou objevit už po jediné dávce. Akutní dystonie je častější u mladších pacientů a obvykle se projevuje už první nebo druhý den léčby. Tarditivní dyskineze je naopak častější u starších pacientů a objevují se i příznaky parkinsonizmu. Vyšší riziko těchto příznaků se předpokládá při denních dávkách vyšších než 0,5 mg/kg. Z těchto důvodů jej FDA nedoporu­čuje podávat po dobu delší než 12 týdnů. Pokud se extrapyramidové příznaky objeví, je nutné podávání metoklopramidu přerušit a zahájit symptomatickou léčbu. Zatímco akutní dystonie v takovém případě většinou sama odezní, u tarditivní dyskineze bývá následkem trvalým. Frekvence extrapyra­midových účinků se uvádí jako nízká, kolem 0,2 %>, co by v případě MOÚ představovalo 4 pacienty ročně. Alternativou u vytipovaných pacientů by mohl být domperidon, který prostupuje hematoencefalickou bariérou v mnohem menší míře, ale u něj zatím chybí dlouholeté zkušenosti u onkologických pacientů.