Konference: 2011 XXXV. Brněnské onkologické dny a XXV. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Pokroky v biologii nádorů
Číslo abstraktu: 151
Autoři: doc. MUDr. Leoš Křen, Ph.D.; prof. RNDr. Ondřej Slabý, Ph.D.; doc. MUDr. Radek Lakomý, Ph.D.; MUDr. Katarína Múčková; MUDr. Eva Lžičařová; MUDr. Marek Sova; MUDr. Václav Vybíhal; MUDr. Tomáš Svoboda, Ph.D.; doc. MUDr. Pavel Fadrus, Ph.D.; prof. MUDr. Martin Smrčka, Ph.D, MBA; RNDr. Petr Vaňhara, Ph.D.; Prof. MUDr. Jaroslav Michálek, Ph.D.
Původně popsaná role imunomodulatorních
neklasických molekul HLA-G a HLA-E byla limitována na participaci v
indukci tolerance a následné akceptaci fetálního semiallograftu
počátkem těhotenství. O možné roli exprese HLA-G a HLA-E v
protinádorové odpovědi a rozvoji glioblastomu dosud existuje pouze
limitované údaje. V naší studii jsme hodnotili expresi HLAG a HLA-E
neoplastickými buňkami u glioblastomu.
Glioblastom je jedna z nejagresívnějších humánních malignit, s přežitím 12-15 měsíců navzdory všem dosavadním terapeutickým modalitám.
Centrální nervový systém je tradičně považován za imunologicky privilegované místo. Gliomové buňky mohou interferovat s protinádorovou imunitní odpovědí expresí imunoinhibičních povrchových molekul jako HLA-G, nebo uvolněním solubilních imunosupresív jako transformující růstový faktor (TGF) – beta.
Vybráno bylo 39 případů glioblastomu z archívu Ústavu patologie, Univerzitní nemocnice Brno. Vědecké využití tkání bylo schváleno Etickou komisí nemocnice. Všichni pacienti podepsali Informovaný souhlas s potenciálním využitím vzorků jejich tkání k vědeckým účelům. Případy reprezentovaly diagnostické biopsie. Všichni pacienti byli léčeni parciální/subtotální resekcí, radiací a temozolomidem. Případy byly revidovány dvěma zkušenými neuropatology a v souladu s diagnostickými kritérii poslední WHO klasifikace. Po potvrzení původních diagnóz byl zkonstruován parafínový blok z tkáňových arrayí z nejreprezentativnějších oblastí a byla provedena imunohistochemická reakce na HLA-G a HLA-E. Exprese byla hodnocena semikvantitativně.
Doba přežití byla zjištěna z nemocničních záznamů či telefonicky (u pacientů kde následná péče probíhala na jiných pracovištích). Doba přežití byla mezi 5-150 týdny s průměrnou délkou přežití 61 týdnů (maximální follow-up 150 týdnů).
Tyto imunomodulatorní molekuly byly produkovány neoplastickými buňkami ve většině případů (HLA-G v 64% případů, HLA-E v 67% případů). Statisticky byla ANOVA testem nalezena signifikantní pozitivní korelace mezi délkou přežitím a expresí HLA-E (p= 0,006 ANOVA testem, p= 0,0057 non-paramentrickým Kruskal-Wallisovým testem).
Role immunomodulatorních neklasických molekul HLA-G a HLA-E v protinádorové odpovědi a rozvoji glioblastomu stále není jasná. Zda nepředpokládaná pozitivní korelace exprese HLA-E s délkou přežití souvisí s obsazením aktivačního receptoru CD94/NKG2C touto molekulou s duální imunomodulační funkcí, nebo zda jde o selekční vliv terapeutických modalit zústává stále nevyjasněno a tyto otázky budou předmětem dalších studií.
Výsledky a data z tého studie byly přijaty k publikaci jako článek in extenso v Neuropathology 2011 (n press), IF 1,8. Studie byla podpořena granty č. IGA MZCR 9875-4 a IGA MZCR 9871-4.
Glioblastom je jedna z nejagresívnějších humánních malignit, s přežitím 12-15 měsíců navzdory všem dosavadním terapeutickým modalitám.
Centrální nervový systém je tradičně považován za imunologicky privilegované místo. Gliomové buňky mohou interferovat s protinádorovou imunitní odpovědí expresí imunoinhibičních povrchových molekul jako HLA-G, nebo uvolněním solubilních imunosupresív jako transformující růstový faktor (TGF) – beta.
Vybráno bylo 39 případů glioblastomu z archívu Ústavu patologie, Univerzitní nemocnice Brno. Vědecké využití tkání bylo schváleno Etickou komisí nemocnice. Všichni pacienti podepsali Informovaný souhlas s potenciálním využitím vzorků jejich tkání k vědeckým účelům. Případy reprezentovaly diagnostické biopsie. Všichni pacienti byli léčeni parciální/subtotální resekcí, radiací a temozolomidem. Případy byly revidovány dvěma zkušenými neuropatology a v souladu s diagnostickými kritérii poslední WHO klasifikace. Po potvrzení původních diagnóz byl zkonstruován parafínový blok z tkáňových arrayí z nejreprezentativnějších oblastí a byla provedena imunohistochemická reakce na HLA-G a HLA-E. Exprese byla hodnocena semikvantitativně.
Doba přežití byla zjištěna z nemocničních záznamů či telefonicky (u pacientů kde následná péče probíhala na jiných pracovištích). Doba přežití byla mezi 5-150 týdny s průměrnou délkou přežití 61 týdnů (maximální follow-up 150 týdnů).
Tyto imunomodulatorní molekuly byly produkovány neoplastickými buňkami ve většině případů (HLA-G v 64% případů, HLA-E v 67% případů). Statisticky byla ANOVA testem nalezena signifikantní pozitivní korelace mezi délkou přežitím a expresí HLA-E (p= 0,006 ANOVA testem, p= 0,0057 non-paramentrickým Kruskal-Wallisovým testem).
Role immunomodulatorních neklasických molekul HLA-G a HLA-E v protinádorové odpovědi a rozvoji glioblastomu stále není jasná. Zda nepředpokládaná pozitivní korelace exprese HLA-E s délkou přežití souvisí s obsazením aktivačního receptoru CD94/NKG2C touto molekulou s duální imunomodulační funkcí, nebo zda jde o selekční vliv terapeutických modalit zústává stále nevyjasněno a tyto otázky budou předmětem dalších studií.
Výsledky a data z tého studie byly přijaty k publikaci jako článek in extenso v Neuropathology 2011 (n press), IF 1,8. Studie byla podpořena granty č. IGA MZCR 9875-4 a IGA MZCR 9871-4.
Datum přednesení příspěvku: 22. 4. 2011
