Etické aspekty a specifika ošetřovatelské starostlivosti u pacienta muslimského vyznání

Konference: 2014 19. ročník sympózia Onkologie v gynekologii a mammologii

Kategorie: Podpůrná onkologická léčba, výživa nemocných a ošetřovatelská péče

Téma: Postery

Číslo abstraktu: 085

Autoři: prof. PhDr. Gulášová Ivica, Ph.D.; PhDr. Nadežda Justhová; PhDr. Lenka Gornerová; Alice Cetlová; MUDr. Ing. Ján Breza ml., Ph.D.; prof. MUDr. Ján Breza (1948-), CSc.

Ethical aspects and nursing approach to patient with the Islamic religion. 

Souhrn 

Autoři v článku popisují přístup k pacientovi muslimské národnosti a zkušenosti při komunikaci s tímto pacientem. I pacienta muslimské víry, je třeba respektovat v rámci holistického pojetí. Jeho vyznání je třeba zohlednit, protože může významně ovlivnit ošetřovatelskou péči věnovanou takovému pacientovi. Islám je jedno ze tří nejrozšířenějších náboženství na světě. Pro každého muslima jsou svaté základní náboženské povinnosti označované jako pilíře islámu. Modlitbu věřící muslim vykonává pětkrát denně. Korán zakazuje konzumaci vepřového masa včetně pokrmů připravených na tuku z vepřového masa. Zakázaná je konzumace alkoholu i pokrmů, které byly na alkoholu připravovány. Dobrá sestra by se měla snažit maximálně pacientovi vyhovět a jeho potřeby důsledně saturovat, ale klient i jeho rodina si musí uvědomit, že ne vše co klient potřebuje a očekává je možné v rámci intenzívní a resuscitační péče zajistit. Cílem multikulturního ošetřování by měl být spokojený pacient a dosažení kompromisu mezi našimi rozdílnými kulturami.

Klíčová slova

etnikum, islám, multikultura, ošetřovatelství

 

Summary 

Authors in this article describe approach to patient with the Islamic religion and experiences in communicating with this patient. Patient with the Islamic religion is to be also respected within the holistic concept. His religion should be considered because it can significantly affect the nursing care given to such a patient. Islam is one of the three most widespread religions in the world. Every Muslim follows basic sacred religious duties known as the five pillars of Islam. Muslim worshipers perform prayers five times a day. The Qur'an prohibits consumption of pork, including dishes prepared in fat from pork. Prohibited is the consumption of alcohol and of food which have been prepared on alcohol. Good nurse should try her best to meet the patient's needs thoroughly but the client and his family must realize that not everything a client needs and expects can be provided in intensive and resuscitation care. The aim of multicultural nursing should be the satisfied patient and reaching of a compromise between our different cultures.

Keywords 

Ethnicity, Islam, multiculturalism, nursing

 

Úvod 

V našem příspěvku se budeme snažit vystihnout nejdůležitější odlišnosti a zásady muslimské víry, které je třeba respektovat v rámci holistického přístupu k pacientovi. Je třeba je zohlednit, protože můžou významně ovlivnit ošetřovatelskou péči věnovanou takovému pacientovi. Etnických skupin vyskytujících se v našem kraji je více, i ty mají své osobité postupy, názory a zásady. Ať už jsou to romové, vietnamci a podobně.

 

Co je islám?

Je jedno ze tří nejrozšířenějších náboženství na světě. Hovoří se až o 1 miliardě vyznavačů (za buddhismem a křesťanstvím).

Islám je víra v jediného Boha, Alláh je arabský překlad slova Bůh. On je nejvyšším bytím bez tvaru a formy, které můžeme chápat.

V arabštině má slovo Islám mnoho významů. Pochází z kořene písmen س (seen) ل (laam) a م(meem), „Salaam“. Z těchto písmen je význam slova Islám popsán doslova jako „podřízení“, „odevzdání se“, „mír“ a „bezpečí“. Salaam je také znám jako jedna z Alláhových vlastností.

Muslim je člověk, který uctívá Alláha. Věří v jediného Boha a všechny jeho proroky ( od Adama, Noa, Mojžíše, Ježíše po Mohameda, nechť jim Alláh žehná).

Islám byl zjeven lidstvu jako laskavost, dar nebes, milosrdenství lidstvu s knihou, která se nazývá Korán, slova Alláha byla zjevena před 1400 lety a nikdy nebyla nezměněna. Tato kniha, spolu s učením posledního Proroka Mohameda, ukazuje celému lidstvu, jak se chovat způsobem, řečeným Stvořitelem ve všech aspektech života, materiálních i duchovních.

 

Pilíře islámu

Pro každého muslima jsou svaté základní náboženské povinnosti označované jako pilíře islámu (sloupy víry).

Pilíře zahrnují 5 základních povinností:

  • Šahada- vyznávání Alláha jako jediného Boha a Muhammada jako posla božího, proroka
  • Salát- modlitba (pět modliteb denně podle stanoveného obřadu)
  • Zakát- almužna, obdarovávání chudých a mešity
  • Saum- dodržování půstu za denního světla ve svatém měsíci ramadánu

Hadždž- pouť do svatého města Mekky alespoň jednou za život. /Lorenzová, Mareš, Měrka, 1999/.

 

Modlitby

Věřící  muslim  je  vykonává  pětkrát  denně:  před  východem  slunce,  v  poledne, odpoledne, po západu slunce a v noci. Jako nemocný může být modlitby zproštěn, ale mnozí ortodoxní  muslimové  chtějí  modlitbu  vykonávat  i  v  nemocnici,  nebo  postačí  vykonat modlitbu  třikrát  denně,  dále  menstruující  žena  je  též  zproštěna  vykonávání  modlitby. Modlitbě předchází rituální očista. Náboženskými předměty jsou modlitební koberec a korán. Modlitba spojena s povinností omývat se. Rituální omytí: vypláchnutí úst, očí, uší a omytí rukou po lokty a nohou po kolena.

Nikdy neprocházejte před ním, když se modlí, je to považováno za velkou urážku. Projděte za zády modlícího se, nevšímejte si ho.

 

Stravovací zvyky 

Korán zakazuje konzumaci vepřového masa včetně pokrmů připravených na tuku z vepřového masa. Zakázaná je konzumace alkoholu i pokrmů, které byly na alkoholu připravovány. Z mořských živočichů mohou jíst ryby, které mají šupiny.

Půst je jeden z pěti pilířů islámu. Půst muslimové drží nejen v určené dny a svátky, ale mohou ho dodržovat kdykoli chtějí. Nejznámějším muslimským půstem je Ramadán. Ramadán je hlavním svátkem v roce. (9. měsíc islámského roku, trvá 28 – 30 dní).

Během Ramadánu se proroku Muhammadovi začal zjevovat Korán. V tomto měsíci je zakázáno od úsvitu do soumraku jíst a pít. Velký důraz se také klade na vnitřní rozpoložení a modlitbu. Večer po západu slunce se často pořádají hostiny, na které zvou bohatší rodiny chudší obyvatelstvo. Dodržovat tyto postní praktiky nemusí děti, těhotné a kojící ženy, starci, lidé na cestách, nemocní, věřící vykonávající vojenskou službu a těžce pracující/ http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/zaklady-osetrovani-pacientu-islamske-komunity-41592/.

 

Muslimové k jídlu používají jen pravou ruku (levá ruka se používá k tzv. nečistým úkonům). Chléb nikdy nekrájejí, ale lámou jej.

 

Hygiena

Čistota v islámu je třech typů:

  1. Očištění od špíny (tj. provedením očisty koupelí ghusl nebo omytím wudu’ ve stavu, kdy je koupel nebo omytí žádoucí podle islámského zákona.
    Ghusl- To je, když je celé tělo kompletně omyto. Ghusl je vyžadováno od každého muslima po pohlavním styku, mokrých snech, šestinedělí, menstruaci a výtoku.Wudu’- To je prosté omytí nezbytné před modlitbou v následujících případech: po močení nebo vyprazdňování, po puštění větrů, po usnutí vleže, po ztrátě vědomí, po přímém doteku genitálií, po vzrušení vedoucímu k následnému výtoku.
  2. Očištění těla, šatu nebo místa od nečistoty či špíny.
  3. Odstranění špíny nebo mazu, který se sbírá v určitých částech těla, jako čištění zubů nebo nosních dírek; stříhání nehtů a odstraňování chloupků v podpaždí a pubické oblasti

Alláh pravil v koránu:

Vy, kteří věříte! Když se chystáte k modlitbě, umyjte si obličeje své i ruce své až k loktům a otřete si hlavy své a nohy své až ke kotníkům! A jste-li potřísněni, očistěte se! Jste-li nemocní nebo na cestách či přišel-li někdo z vás ze záchodu anebo jste měli styk s ženami - a nenaleznete-li vodu - omývejte se dobrým jemným pískem a otřete si jím obličeje své i ruce své; Bůh vám nechce působit žádné nesnáze, nýbrž vás chce očistit a dovršit tak dobrodiní Své vůči vám - snad budete vděční! /Lorenzová, Mareš, Měrka, 1999/.

 

Specifika ošetřování muslimského muže

Musíme vědět, že z tělesné oblasti je u mužů tabu oblast mezi pupkem a koleny. Muži by měli být pokud možno vyšetřeni a ošetřováni personálem mužského pohlaví, zvláště pokud jde o intimní péči.

 

Specifika ošetřování muslimské ženy

Ošetřovatelská péče o ženy muslimky je odlišná. Tělesné oblasti od krku až po kolena jsou u žen tabu. Ženy nosí oděv, který jim zakrývá celé tělo:

  • Burka- Zakrývá celý obličej, žena se dívá pouze malou mřížkou pro oči
  • Hidžáb- Schovává vlasy a krk, odhalený zůstává obličej
  • Nikáb- Obvykle  zahalí  celý  obličej  muslimské  ženy  kromě  jejích  očí /http://www.szsavoscheb.cz/projekt/prez1.pdf/

 

Péče o ženy je muži zakázána. Při lékařském vyšetření je nutné, aby ženu vyšetřovala a léčila, pokud je to možné žena – lékařka. V případě, že není možné ošetření ženy lékařkou, lze požádat manžela o výjimku, ale musí být přítomen.

 

Ošetřovatelská péče

V případě muslimského vyznání pacienta je zapotřebí tento údaj zaznamenat do zdravotnické dokumentace /Gulášová, 2009/.

 

Péče o ženy muslimky

Zajistíme, aby se muslimská pacientka při žádných léčebných opatřeních nemusela zdržovat v jedné místnosti sama s cizím mužem (chráníme nemocnou před ztrátou cti). Nikdy neposíláme na vyšetření muslimskou pacientku s mužem. Chováme se zdvořile a zdrženlivě. Vysvětlíme hlavě rodiny, jaká opatření jsou nutná. Zeptáme se, která blízká osoba ženského pohlaví může být při ošetření přítomna. Odhalíme jen ty nejdůležitější části těla.

 

Hygienická péče 

Respektujeme pacientův stud a nutnost soukromí.

Pro muslimského pacienta jsou krev, exkrementy, tělní tekutiny nečisté. Pokud je muslim znečištěn, musí následovat celkové mytí pod tekoucí vodou. Omývá se denně před modlitbami (obličej, uši ruce, nohy). Normální hygienická péče nenahradí mytí rituální - k tomu je nutná tekoucí voda, zachování určitého pořadí při mytí i záměr mytí, proto je možné, že  se  muslimský pacient  po  hygienické  péči  bude  chtít  umýt  ještě  jednou,  ale  rituálně /Lorenzová, Mareš, Měrka, 1999/.

Při dodržování hygieny dutiny ústní žádá islám čištění zubů více než jedenkrát denně. V případě ležícího věřícího pacienta je třeba se postarat o to, aby byl k dispozici dostatek převařené vody, protože ta má vedle tekoucí vody očistný účinek.

 

Stravování v nemocnici

Nemocnému podáváme jídla, která jsou  v souladu  s jeho náboženskými  předpisy. Vyhýbáme se podávání mletého masa. Nabídneme nemocnému vyváženou vegetariánskou stravu. V případě nutnosti dodržování diety je třeba seznámit pacienta i jeho rodinu s významem a případnými následky nedodržování dietní stravy. Zajistíme, aby stravu muslimské pacientce podávala žena, v případě, že ji podá např. ošetřovatel, se může stát, že ji bude     odmítat.     Při     krmení     pacienta     používáme     zásadně     pravou     ruku.

/http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m

.

Modlitba v nemocnici

Pacientovi umožníme modlit se a číst korán. Nemocný může být modlitby zproštěn. Ovšem pokud modlitbu vyžaduje, pomůžeme mu s rituálním mytím a zajistíme mu nerušené soukromí a ticho (projde-li někdo před ním, je jeho modlitba přerušena). Zásadně se nedotýkáme modlitebních předmětů a nepokládáme nic na ně. Pokud má pacient na sobě amulet či řetízek s citáty z koránu, dbáme na to, aby se při výkonech nenamočily, nenutíme pacienta, aby je sundával.

Pacientovi dovolíme, aby ho mohl navštěvovat muslimský duchovní (imám).

 

Komunikace s muslimským pacientem

Berme ohled na velký počet návštěv (příbuzní i přátelé se chtějí podílet na nemoci a uzdravování). Pokud pacient nezná jazyk, zajistíme profesionálního tlumočníka. Mluvíme-li s osobou opačného pohlaví, neptáme se na rodinné a intimní problémy /Munzarová, 2005/. Tito pacienti se ostýchají mluvit o biologických funkcích (močení, stolice, zvracení apod.). V případě těhotné muslimské ženy nemluvíme o těhotenství s mužem. Svobodné muslimské ženy není vhodné se ptát, zda má děti (mimomanželský styk je zakázán) /Linhartová, 2007/.

 

Osobní zkušenost

Anamnéza pacienta

Na naše pracoviště byl přeložen pacient (25 let) muslimského vyznání  po polytraumatu s poraněním hlavy. Při překladu spontánně otevíral oči a měl flexi horních končetin. Jinak byl pacient bez reakce na zevní podněty a komunikace s ním nebyla možná.

Z osobní anamnézy jsme zjistili, že klient pobývá v ČR dlouhodobě a má zde velmi rozvětvenou rodinu. Jeho rodina byla velmi zámožná, měla po celé ČR rozsáhlou síť prodejen s oděvy.

 

Průběh péče o pacienta

Již při překladu nastaly komplikace s klientovou rodinou, která nám téměř neumožnila si pacienta standardně zajistit a ihned vyžadovala zvýšenou péči a pozornost. Což v tuto chvíli nebylo možné, protože jsme měli spoustu práce s ostatními pacienta.

Další komplikací pro nás bylo, že přišlo mnoho členů rodiny, kteří vyžadovali okamžitou přítomnost u pacienta, okamžité informace od lékaře (a to v cizím jazyce), kterému ani nedali možnost si pacienta vyšetřit.

V následujících dnech hospitalizace jsme u pacienta zahájili basální stimulaci. Vzhledem k tomu, že na našem pracovišti tvoří z 98% kolektiv ženy, nebylo možné zajistit ošetřovatelskou péči prováděnou mužem. Postupem času se pacientovi obnovovali kognitivní funkce a bylo znát, že ošetřovatelská péče prováděná ženou je mu velmi nepříjemná.

Při lékařské i ošetřovatelské péči prováděné ženou nespolupracoval, byl záměrně zahleděn do jednoho místa a odmítal se podvolit např. při manipulaci nebo hygieně.

Během hospitalizace se u pacienta objevila clostridiová infekce, která se projevuje častým vyprazdňováním vodnatých stolic. Přičemž rodina začala vyžadovat toaletu celého těla po každém vyprázdnění, což při frekvenci až 15-ti stolic denně nebylo možné vzhledem k provozu oddělení zajistit.

V rámci konceptu basální stimulace se rodiny ptáme, na jaké oslovení byl pacient v domácím prostředí zvyklý. Sdělené oslovení jsme napsali na informační tabuli uloženou nad pacientovou hlavou, které znělo „Habibi“. Oslovovali jsme tedy pacienta „pane Habibi“, čímž jsme si u některých členů rodiny vysloužily výsměch. Po následném zjištění, že se nejedná o zdrobnělinu klientova křestního jména, nýbrž o oslovení „miláčku“ odmítl veškerý zdravotnický personál toto oslovení používat.

 

Výsledky ošetřovatelské péče

Aplikováním basální stimulace jsme postupně dosáhli odstranění spasticity těla a zlepšení vědomí až do té míry, že s námi byl klient schopen nonverbálně komunikovat.

Pacientův zdravotní stav i stav vědomí se postupem času zlepšil natolik, že již nadále nebyla nutná hospitalizace na ARO a byl přeložen na DIOP. O dalším vývoji zdravotního stavu jsme se pravidelně informovali a proto víme že cca po roce hospitalizace byl propuštěn do domácího ošetřování. Za domácí ošetřovatelku si rodina najala velmi překvapivě ženu, tehdejší staniční sestru z DIOP.

 

Závěr

Výsledkem naší práce je zjištění, že ošetřovatelský personál na vybraném pracovišti je zcela nepřipraven na poskytnutí ošetřovatelské péče klientu muslimovi. Domníváme se, že v problematice multikulturního ošetřování by se měly sestry sebevzdělávat, již v zájmu vyvarování se možných komplikací.

Dobrá sestra by se měla snažit maximálně pacientovi vyhovět a jeho potřeby důsledně saturovat, ale klient i jeho rodina si musí uvědomit, že ne vše co klient potřebuje a očekává je možné v rámci intenzívní a resuscitační péče zajistit.

Pokud náš zdravotnický personál by měl zohlednit jejich víru a jejich zásady jak v lékařské tak i v ošetřovatelské péči tak by i oni měli slevit ze svých vysokých nároků a snažit se minimálně narušovat chod oddělení a komplikovat ošetřovatelskou péči. Cílem multikulturního ošetřování by měl být spokojený pacient a dosažení kompromisu mezi našimi rozdílnými kulturami.

 

Použitá literatura  

  1. http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1m
  2. islamonline.cz
  3. http://zdravi.e15.cz/clanek/sestra/zaklady-osetrovani-pacientu-islamske-komunity- 415921
  4. http://www.szsavoscheb.cz/projekt/prez1.pdf
  5. GULÁŠOVÁ, 2009. Právne aspekty zdravotnej a  ošetrovateľskej starostlivosti. Martin, Osveta, 2009,127 s., ISBN 978-80-8063-307-3
  6. LINHARTOVÁ, 2007. Praktická komunikce v medicíně. Praha, Grada, 2007, 152 s., ISBN 978-80-247-1784-5
  7. LORENZOVÁ, , MAREŠ, J., MĚRKA, V. 1999. Zdravotnická péče o muslimské pacienty – Stručná příručka pro vojenské lékaře působící v zahraničí. Hradec Králové: Vojenská akademie J. E. Purkyně v Hradci Králové, 1999, 20 stran, ISBN 80-85109- 10-7
  8. MUNZAROVÁ, 2005. Zdravotnícka etika od A do Z. Praha, Grada, 2005, 153 s., ISBN 80-247-1024-2

 

Datum přednesení příspěvku: 26. 2. 2014