Konference: 2009 XVI. Jihočeské onkologické dny
Kategorie: Radioterapie
Téma: Radioterapie
Číslo abstraktu: 031
Autoři: Ján Kalinovský; Doc. MUDr. Jiří Kubeš, Ph.D.; MUDr. Ferdinand Třebický; MUDr. PharmDr. Jan Dvořák
Konkomitantní chemoradioterapie s eskalovanou dávkou
radioterapie je považována za jediný potenciálně kurativní přístup
v léčbě inoperabilního NSCLC. Snaha eskalovat dávku radioterapie z
původních 66 Gy na 78 Gy a podávat chemoterapii konkomitantně se
zahájením radioterapie byla akceptována v protokolu léčby NSCLC v
ÚRO FNB od roku 2007. Možnost eskalovat dávku radioterapie a
zároveň dodržet toleranční dávky na kritické orgány, zejména míchu
a plíce, je podmíněná redukcí ozařovacích objemů. Z tohoto důvodu
probíhá konturace GTV do plánovacího CT s kontrastem a u vybraných
pacientů je k dispozici konturace GTV pomocí PET-CT vyšetření.
Výhodou je jednoznačnější odlišení nádoru od atelektázy a struktur
mediastina. Úskalím této metody je zejména stanovení rozsahu
postižených lymfatických uzlin. Uzliny, které splňují
rentgenologická kritéria pravděpodobnosti postižení, jsou do GTV
zařazena i při negativitě PET zobrazení. CTV na subklinické
postižní je stanoveno s lemem 0,8 cm na GTV. Set-up margin, tj. lem
na PTV, je standardně 1 cm a v případě větších dechových exkurzí
při lokalizaci může být větší, zejména v longitudinální ose.
Dalším parametrem, kterým se snažíme zlepšit léčebné výsledky, je
zkrácení celkové doby ozáření. Proto se snažíme u vybraných
pacientů, kam patří skupina léčených samostatnou radioterapií, dále
pacienti, u kterých PTV a Treated Volume nejsou příliš extenzivní a
pacienti, kteří jsou v celkově dobrém výkonnostním stavu a s
dobrými ventilačními parametry, zkrátit dobu léčby akcelerovanou
hypofrakcionací. Dávka na frakci je 2,7 Gy a celkový počet ozáření
se pohybuje mezi 23-27, abychom se ekvivalentní dávkou přiblížili
78 Gy normofr. (BED pro alfa/beta=10 je 93).
K dispozici jsou první závěry týkající se toxicity a úspěšnosti
léčby. Prezentace hodnotí skupinu 46 takto odléčených pacientů, u
kterých byla dosažena fyzikální dávka minimálně 70 Gy
normofrakcionací (33 pacientů), event. její biologický ekvivalent
při jiném frakcionačním režimu (12 pacientů léčených akcelerovanou
hypo-frakcionací á 2,7 Gy), 1 pacient byl ozářen dávkou 4 x 12 Gy
cíleně na tumor v stádiu IA. Většina odléčených pacientů byla v
pokročilejším stádiu nemoci. 36 pacientů bylo ve stádiu III nebo
IV, pouze 10 pacientů bylo ve stádiu I nebo II, z toho 4 byli
inoperabilní pro těžkou ventilační poruchu. Z histologických typů
dominoval epidermoidní karcinom (34 pacientů). 8 pacientů mělo
nediferencovaný nebo anaplastický karcinom a pouze 4 pacienti
adenokarcinom. 17 pacientů bylo léčených konkomitantní
chemoradioterapií, z toho pouze 9 pacientů zahájilo konkomitantní
léčbu v jedné době, dalších 8 pacientů bylo již předléčených jednou
nebo dvěma sériemi chemoterapie. 15 pacientů bylo léčených
sekvenční léčbou, kdy před zahájením radioterapie již absolvovalo
4-6 chemoterapeutických cyklů. Léčba byla v celém průběhu dobře
tolerována, z vedlejších efektů dominoval kašel a námahová dušnost
maximálně druhého stupně. Dysfágie gr. III se vyskytla pouze u
jediného pacienta. Anémie/ leukopénie gr.III byla pozorována u 3
pacientů léčených konkomitantní chemoradiací.
Časné hodnocení toxicity po 3 měsících proběhlo u 42 pacientů. 4
pacienti exitovali do 3 měsíců od ukončení léčby, z toho 1 z důvodu
prokázané generalizace, další 3 pacienti byli již v čase diagnózy v
pokročilém stádiu onemocnění (IIIB) a ozáření proběhlo na
extenzivní objem. Z hodnocených 42 pacientů mělo klinické známky
pneumonitídy 9 pacientů, RTG byla pneumonitída popsána u 18
pacientů. Ale pouze u 3 pacientů bylo nutno nasadit léčbu
kortikoidy. U 2 pacientů přetrvávala esofagitída, většina pacientů
s konkomitantní chemoradioterapií udávala parestézie, u jednoho
pacienta nastala neuropatie gr. III. U 5 pacientů byla navzdory
eskalace dávky popsána progrese nálezu, z toho u dvou se objevily
nová ložiska mimo ozářený objem. První výsledky poukazují na dobrou
toleranci léčby a relativně nízkou toxicitu.
K hodnocení léčebných výsledků není zatím dostatečná doba
sledování. Při průměrné době follow-up 17 měsíců je v současné době
bez obtíží 30 pacientů, 2 pacienti nejdéle 3 roky od stanovení
diagnózy. 23 pacientů přežívá víc jak 1 rok, 9 pacientů bylo po
radioterapii zařazeno do klinických studií s vakcinací (Start,
Stimuvax). Z dosavadních zkušeností se zdá, že přesnější
stratifikace pacientů do skupin s potenciálním kurativním záměrem
je základní podmínkou léčebného úspěchu. Mezi faktory, které můžou
rozhodovat o radikalitě léčby můžou po stádiu a rozsahu onemocnění
a celkového stavu pacienta, patřit i další, které souvisí se
samotnou léčbou a její potenciální toxicitou, jako například objem
PTV, hodnota ventilačních parametrů (FEV1) v úvodu léčby, progrese
CRP v průběhu léčby apod.
Datum přednesení příspěvku: 24. 10. 2009