Erlotinib ve třetí linii terapie NSCLC

Úvod

Erlotinib je v současnosti schválen k indikaci jako lék II. a III. linie nemalobuněčného karcinomu plic. Ve II. linii přichází v úvahu kromě tohoto biologicky cíleného léku u předchozích respondentů chemoterapie, u skvamozních nádorů je preferován docetaxel, u neskvamozních spíše pemetrexed.

Materiál a metodika

Z registru Tarceva jsme vybrali nemocné s validními záznamy, u kterých byl erlotinib podán ve III. linii léčby. Hodnotili jsme časy do progrese, celkovou dobu přežití a toleranci léčby.

Výsledky

Z celkového počtu 1 170 nemocných zařazených v období let 2005–2009 je celkem 345 pacientů léčených erlotinibem ve III. linii. Střední věk nemocných je 61,7 let, rozmezí 29–80 let, 67 % nemocných je mladší 65 let. Mužů je 248, žen 97. Kuřáků a bývalých kuřáků bylo 82,9 %, nejčastější status performance byl 1 (61,4 %) a 0 (25,2 %). Nejčastější stadia byla III a IV (87,3 %). Nejčastějším typem nádoru byl epidermoidní karcinom (44,3 %) a adenokarcinom (40,6 %). V první linii bylo více než 90 % nemocných léčeno kombinací s obsahem karboplatiny a cisplatiny, ve II. linii byly nejčastějšími léky docetaxel (45,5 %) a pemetrexed (24,7 %). Celkem zemřelo 54,2 % nemocných, nejčastějším důvodem ukončení léčby byla progrese (72,1 %), dále úmrtí (16,9 %) a nežádoucí účinky erlotinibu (4,8 %). Nejčastějším nežádoucím účinkem byla vyrážka (45,5 %) a průjem (17,7 %). Léčebná odpověď byla 7,3 % (CR + PR), stabilizace nemoci u 46,4 % a progrese 30,1 % pacientů. Lepší léčebná odpověď byl pozorována u nemocných s vyrážkami. Celkové přežití nemocných léčených ve III. linii bylo 7,1 měsíce, 1leté přežití u 30,7 %. Čas do progrese nemoci (medián) souboru byl 2,8 %. Nebyly nalezeny rozdíly v přežití ani času do progrese ani podle pohlaví, ani podle kuřáckých zvyklostí. Nicméně nekuřáci ve srovnání s kuřáky současnými i bývalými profitovali z hlediska délky přežití (MST 12,7 měsíců vs 6,5 měsíce, p = 0,030) i času do progrese (3,8 měsíce vs 2,5 měsíce, p = 0,028) významně lépe. Rovněž celkové přežití i čas do progrese nemocných s vyrážkou byly významně delší než u nemocných bez tohoto nežádoucího účinku (MST 7,7 měsíce vs 6,3, p = 0,004), 1leté přežití 38,1 % vs 22,3 % (PFS 3,3 měsíce vs 1,9 měsíce, p < 0,001). Nebyly nalezeny rozdíly v celkovém přežití ani v čase do progrese podle histologického typu onemocnění.

Závěr

Erlotinib je účinným i bezpečným lékem nemalobuněčného karcinomu plic i ve III. linii léčby, jak dokládá střední doba do progrese nemoci, střední doba přežití nemocných i nízká frekvence nežádoucích účinků léčby, které vedly k ukončení této terapie.