Erlotinib v léčbě pokročilého NSCLC, charakteristika pacientů MOÚ.

   Erlotinib, inhibitor TK EGFR, je v ČR schválen pro léčbu pokročilého nemalobuněčného karcinomu (NSCLC) od roku 2005. Provedli jsme retrospektivní analýzu souboru nemocných léčených erlotinibem v MOÚ do října 2011. Přežití (mOS, mPFS) bylo hodnoceno metodikou podle Kaplan-Meiera, srovnání přežití bylo provedeno Log Rank testem.

  Výsledky

   Od roku 2005 do října 2011 bylo v MOÚ léčeno erlotinibem 61 nemocných s pokročilým NSCLC. Medián věku byl 61 let (40-76), 65,6 % pacientů bylo mladších 65 let.

   V našem souboru převažovali muži v 62,3 %, žen bylo 37,7 %. Z hlediska kouření byli nejčastěji zastoupeni bývalí kuřáci v 39,3 %, následováni nekuřáky v 37,7 %, kuřáků bylo 23 %. Adenokarcinom byl diagnostikován u 49,2 % (30 pac.), squamozní karcinom v 31,1 % (19 pac.), bronchioloalveolární ca u 11,5 % (7 pac.), nespecifikovaný NSCLC v 4,9 % (3 pac.), adenosquamozní u 1 pac. V době zahájení léčby bylo 85,2 % (52 pac.) ve stádiu IV, stadium IIIB bylo u 24,8 % (9 pac). Většina nemocných byla v dobrém klinickém stavu, PS 0 u 16,4 %, PS 1 u 75,4 %, PS 2 u 8,2 %. 1 pacient obdržel léčbu v 1 linii terapie, 32,8 % (20 pac.) ve 2. linii, 65,6 % (40 pac.) bylo léčeno ve 3. linii. K 10. 10. 2011 ukončilo léčbu 47 pacientů, 14 nemocných pokračovalo dále v užívání erlotinibu. Důvodem ukončení léčby byla u 83 % (39 pac.) progrese onemocnění, 2 pacienti zemřeli, u 2 pac. byl erlotinib vysazen pro nežádoucí účinky. U žádného pacienta nebylo dosaženo CR, u 9,8% (6 pac.) byla zjištěna PR, u 29,5 % (18 pac.) SD, u 32,8 % (20 pac.) PD.

   V celém souboru nemocných byl mOS od zahájení léčby erlotinibem 8,4 měsíce, s pravděpodobností 6-měsíčního přežití v 65 %, mPFS od zahájení léčby byl 2,9 měsíce, mOS od stanovení dg. byl 38,9 měsíců, s pravděpodobností 3-letého přežití ve 51,6 %.

   U adenoca (30 pac.) byl mOS od zahájení léčby 16,8 měsíce, od stanovení dg. 27,8 měsíce. U squamozního ca (19 pac.) byl mOS od zahájení léčby erlotinibem 7 měsíců, od stanovení dg. 31,2 měsíce. 67,2 % nemocných mělo nežádoucí účinky léčby, u 63,9 % nemocných byla zaznamenána kožní toxicita, 19 % nemocných mělo průjem.

   Závěr

   Erlotinib je účinný lék ve 2. a 3. linii léčby pokročilých stádií NSCLC. V našem souboru, kde převládali nemocní ve IV. stádiu onemocnění a kteří byli  léčeni nejčastěji ve 3. linii terapie, jsme zaznamenali výsledky léčby srovnatelné s výsledky randomizovaných studií ^[1].

   Rozdíl mezi mOS a mPFS mezi podskupinou adenokarcinomu a squamozního karcinomu nebyl statisticky významný ani při hodnocení časů od doby stanovení dg. (p=0,856), ani při hodnocení od zahájení léčby Tarcevou (p=0,170).

Literatura:

1.  Shepherd FA, Rodrigues Pereira J, Ciuleanu T et al. Erlotinib in previously treated non-small-cell lung cancer. N Engl J Med 2005; 353: 123–132