Konference: 2009 XVI. Jihočeské onkologické dny
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Postery
Číslo abstraktu: p11
Autoři: Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; MUDr. Daniela Dušková; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.; Mgr. Michal Štícha
Úvod:
Cílená biologická léčba inhibitory tyrozinkinázy cílenými proti receptoru EGFR u nemalobuněčného karcinomu plic se stala alternativou chemoterapie nebo podpůrné léčby v druhé a třetí linii systémové terapie pokročilého onemocnění. Za pokračující odborné diskuze o skutečném molekulárním cíli s využitím genových mutací nebo amplifikace EGFR mají klinici možnost podávat tuto léčbu s přispěním klinických prediktivních faktorů jako je nekuřáctví, adenokarcinom, ženské pohlaví nebo kožní toxicita. Výsledky dvouletého podávání erlotinibu u pacientů Onkologické kliniky podává tato retrospektivní analýza.
Materiál a metody:
U pacientů zařazených od 1.4.2007 do registru byla provedena deskriptivní statistika dat a analyzovány výsledky léčby. Log rank testem byly porovnány podskupiny podle známých klinických prediktorů, jako je pohlaví, histologie, kuřáctví, výskyt vyrážky nebo linie léčby.
Výsledky:
Bylo zařazeno 49 pacientů (39% žen, 61% mužů) o průměrném věku 63 let. Nekuřáků bylo 59%, exkuřáků nad 1 rok 26% a kuřáků 15%. 47% mělo adenokarcinom včetně bronchioloalveolárního, 24% epidermodiní ca.74% bylo předléčeno chemoterapií 1.linie, 47% mělo i chemoterapii druhé linie. 30 (61%) pacientů mělo ke dni hodnocení ukončenou léčbu, ve 20% pro nežádoucí účinky. 93% ukončených pacientů nepřekročilo dobu podávání 6 měsíců. Četnost objektivních odpovědí mezi hodnotitelnými subjekty byla 12% parciálních remisí a 47% stabilizací. Nežádoucí účinky se vyskytly u 86% pacientů, nejčastěji vyrážka (67%), průjem (20%), nevolnost a zvracení 6%. Medián přežití byl 5,3 měsíce, medián doby do progrese 2,7 měsíce. Signifikantně delší přežití bylo zjištěno u žen (p=0,012) a v léčbě 1. linie p=0,043). Nekuřáci oproti ostatním měli hraniční benefit v přežití (p=0,066), adenokarcinomy neměly lepší prognózu než ostatní (p=0,363), ale epidermoidní karcinomy měly hraničně horší přežití než ostatní (p=0,053).
Závěr:
Naše pozorování potvrzují vesměs data jiných studií. Ačkoli byli k léčbě indikováni pacienti částečně výběrově podle klinických prediktorů, dlouhodobý efekt léčby s podáváním nad 6 měsíců byl dosažen jen u 7% nemocných. Poměrně vysoký podíl (20%) ukončení léčby byl vyvolán nežádoucími účinky. Dostupnost vyšetření mutace genu pro EGFR by měla do budoucna zpřesnit zacílení této biologické terapie.
Cílená biologická léčba inhibitory tyrozinkinázy cílenými proti receptoru EGFR u nemalobuněčného karcinomu plic se stala alternativou chemoterapie nebo podpůrné léčby v druhé a třetí linii systémové terapie pokročilého onemocnění. Za pokračující odborné diskuze o skutečném molekulárním cíli s využitím genových mutací nebo amplifikace EGFR mají klinici možnost podávat tuto léčbu s přispěním klinických prediktivních faktorů jako je nekuřáctví, adenokarcinom, ženské pohlaví nebo kožní toxicita. Výsledky dvouletého podávání erlotinibu u pacientů Onkologické kliniky podává tato retrospektivní analýza.
Materiál a metody:
U pacientů zařazených od 1.4.2007 do registru byla provedena deskriptivní statistika dat a analyzovány výsledky léčby. Log rank testem byly porovnány podskupiny podle známých klinických prediktorů, jako je pohlaví, histologie, kuřáctví, výskyt vyrážky nebo linie léčby.
Výsledky:
Bylo zařazeno 49 pacientů (39% žen, 61% mužů) o průměrném věku 63 let. Nekuřáků bylo 59%, exkuřáků nad 1 rok 26% a kuřáků 15%. 47% mělo adenokarcinom včetně bronchioloalveolárního, 24% epidermodiní ca.74% bylo předléčeno chemoterapií 1.linie, 47% mělo i chemoterapii druhé linie. 30 (61%) pacientů mělo ke dni hodnocení ukončenou léčbu, ve 20% pro nežádoucí účinky. 93% ukončených pacientů nepřekročilo dobu podávání 6 měsíců. Četnost objektivních odpovědí mezi hodnotitelnými subjekty byla 12% parciálních remisí a 47% stabilizací. Nežádoucí účinky se vyskytly u 86% pacientů, nejčastěji vyrážka (67%), průjem (20%), nevolnost a zvracení 6%. Medián přežití byl 5,3 měsíce, medián doby do progrese 2,7 měsíce. Signifikantně delší přežití bylo zjištěno u žen (p=0,012) a v léčbě 1. linie p=0,043). Nekuřáci oproti ostatním měli hraniční benefit v přežití (p=0,066), adenokarcinomy neměly lepší prognózu než ostatní (p=0,363), ale epidermoidní karcinomy měly hraničně horší přežití než ostatní (p=0,053).
Závěr:
Naše pozorování potvrzují vesměs data jiných studií. Ačkoli byli k léčbě indikováni pacienti částečně výběrově podle klinických prediktorů, dlouhodobý efekt léčby s podáváním nad 6 měsíců byl dosažen jen u 7% nemocných. Poměrně vysoký podíl (20%) ukončení léčby byl vyvolán nežádoucími účinky. Dostupnost vyšetření mutace genu pro EGFR by měla do budoucna zpřesnit zacílení této biologické terapie.
Datum přednesení příspěvku: 23. 10. 2009
