EPIGENETICKÁ PREVENCE A NUTRIGENOMIKA V ONKOLOGII

Východiska:

 Identifikace epigenetických změn v procesu vzniku nádorů má za následek změnu paradigmatu v chápání rizika a vývoje tumorů. Genetické abnormality či mutace byly dosud považovány za primární příčinu. Epigenetické mechanizmy – metylace DNA, modifikace histonů, remodelace chromatinu a interference s mikroRNA mají zásadní význam pro onkogenezi. Tyto procesy mění genovou expresi, aniž by to ovlivnilo sekvence DNA.

Cíl:

 Bioaktivní složky potravin přímo ovlivňují enzymy podílející se na epigenetických mechanizmech přes DNA metyltransferázy (DNAMT), histon deacetylázy (HDAC) a histon acetyltransferázy (HAT). Esenciální složky, jako je kyselina listová, vitamin B12, kyselina pantotenová, selen a zinek, jakož i fytochemikálie sulforafan, metionin, cholin, betain, niacin, bio tin genistein, epigallocatechin-3-gallate, čajové i česnekové polyfenoly, resveratrol, butyrate, quercetin, kurkumin a allylové sloučeniny síry patří k narůstajícímu seznamu látek, které mají prokázaný chemopreventivní a epigenetický vliv. V průběhu života mohou nutrienty a životní styl jedince včetně vnějšího prostředí upravit fyziologické i patologické procesy prostřednictvím epigenetických mechanizmů, které jsou rozhodující pro expresi genů.

Závěr:

 Vzhledem k tomu, že metylace DNA, deacetylace histonů a remodelace chromatinu jsou vratné procesy, ukazují se jako atraktivní cíle pro epigenetickou terapii a primární i terciální prevenci nádorů. V přednášce budou řešeny poznatky týkající se nutriční epigenetiky, které jsou užitečné pro pochopení, jakým mechanizmem nutrienty a interferující vlivy prostředí výrazně ovlivňují onkologickou prevenci. Navíc se ukazuje, že transgenerační dědictví epigenetických změn vyvolané během embryonálního vývoje přetrvává až do třetí generace.