Epidemiologie maligních lymfomů v datech z České kooperativní lymfomové skupiny

Úvod:

V souladu s celosvětovými údaji stoupá incidence maligních lymfomů (NHL) i v České republice. V roce 1999 byla incidence NHL 10,0 na 100 000 obyvatel (10,1 pro muže a 9,98 pro ženy), v roce 2004 stoupla incidence na 10,8 na 100 000 obyvatel (11,2 pro muže a 10,5 pro ženy).^1,2

Jde o údaje z Národního onkologického registru (NOR), které jsou populační a nezabývají se histologickými podtypy lymfomů s rozdílným biologickým chováním a léčbou. Pro analýzu distribuce jednotlivých jednotek lymfomů bylo využito dat z registru Kooperativní lymfomové skupiny (KLS), které byly aktualizovány do srpna 2007. Kooperativní lymfomová skupina (Czech Lymphoma Study Group - CLSG) byla v ČR ustavena na základě domluvy skupiny pracovišť v roce 1998. Jedním jejím cílem bylo zřízení registru nemocných s NHL, který začal fungovat od roku 1999. Tento registr je zaměřen především na distribuci jednotlivých typů lymfomů, jejich charakteristiky a přežití.

Při porovnání s daty z NOR lze říct, že je ročně v databázi KLS registrováno více než 50% nových lymfomů v ČR. Referenční čtení na jiné patologii bylo provedeno u více než 70% případů.

Metodika:

Data nemocných s nově diagnostikovaným NHL jsou anonymně sbírána do registru KLS. Sběr je prováděn elektronicky (www.lymphoma.cz) a má 3 formuláře - registrační, terapeutický a sledovací. Kromě základních identifikačních údajů o nemocném a rozsahu choroby a léčbě je vyžadováno i referenční čtení histologických preparátů. Odpovědi jsou hodnoceny podle mezinárodních kritérií ³.

Všechny údaje jsou zpracovány v datacentru na I.interní klinice VFN Praha.

Výsledky:

Od roku 1999 do 27.8.2007 bylo v registru KLS zachyceno 4202 nových případů NHL.

Zatímco v roce 1999 bylo nahlášeno 336 nemocných, v roce 2006 byl nahlášen již dvojnásobný počet a to 672 nemocných. Celkové počty pacientů v registru dle roků diagnózy jsou zobrazeny na grafu č.1.

Rozložení jednotlivých podtypů lymfomů ukazuje tabulka č.1. Počet nahlášených pacientů je vyšší (n=4202) než počet analyzovaných nemocných (n=4139). Je to způsobeno tím, že pro analýzu zastoupení jednotlivých podtypů byli bráni v úvahu pouze ti pacienti, kteří měli vyplněný registrační formulář s diagnózou.

V souladu s údaji z literatury má nejvýraznější zastoupení difúzní velkobuněčný B lymfom (DLBCL) s 45,1% (n=1867), v tom je zahrnut i primární mediastinální velkobuněčný lymfom B řady (PMBCL) s 3,1% (n=127).

Na druhém místě je folikulární lymfom (FL) s 18,7% (n=775), dále lymfom z plášťových buněk (MCL) s 6,5% (n=271). Lymfom z marginální zóny (MZL) tvoří 7,1% (n=292), do MZL zahrnujeme extranodální MZL typu MALT (mucosa associated tissue) s 5,8% (n=240), nodální MZL (NMZL) s 0,6% (n=24) a splenický MZL (SMZL) s 0,7% (n=28).

Malobuněčný lymfom (SLL) má 4,5% (n=188). Z T lymfomů byly nejčastěji zachyceny anaplastický velkobuněčný lymfom (ALCL) s 2,4% (n=100) a periferní T lymfom blíže nespecifikovaný (PTL) s 2,5% (n=103). Celkem 6% lymfomů bylo blíže neurčených, z toho tvořil B lymfom 5,2% (n=215) a T lymfom 0,8% (n=35).

Tabulka č.2 udává srovnání distribuce u vybraných typů s zahraničními daty 4,5,6,7. Zastoupení DLBCL je vyšší než v publikovaných studiích, zastoupení FL je srovnatelné s tím, jak bylo zaznamenáno i v Evropě.

Na grafu č.2 je zobrazen vývoj procentuálního zastoupení 5 nejčastějších diagnóz v letech. Zatímco FL, MCL, MALT a B-SLL-CLL mají v čase rovnoměrné zastoupení, nahlášených DLBCL v registru časem přibývá. Je to možná tím, že do registru přispívají vyšším podílem velká pracoviště, kde je léčeno více agresivnějších lymfomů ve srovnání s indolentními formami, které zůstávají nehlášené na menších pracovištích.

Graf č.3 ukazuje počty nahlášených pacientů s NHL dle pracovišť. Lékaři z FN Brno a VFN Praha zadali téměř polovinu ze všech pacientů, kteří jsou evidováni v registru. Distribuce jednotlivých podtypů lymfomů na těchto pracovištích významně ovlivňuje i distribuci v celém registru. Proto je důležité hlásit lymfomy i z menších pracovišť, aby konečná analýza mohla dobře dokumentovat situaci v ČR a mohla být podkladem i pro tvorbu zdravotnické politiky.

Zajímavý je graf č.4, na kterém jsou přírůstky pacientů v registru za posledních 7,5 měsíce (od 16.1. do 27.8.2007). Celkem měsíce přibylo 649 pacientů. V roce 2004, ze kterého jsou poslední zveřejněná data z NORu bylo v ČR hlášeno celkem 1105 nemocných s maligními lymfomy.

Při stejném tempu přírůstku bychom ročně evidovali přes 1000 nových pacientů, což jsou snad všichni pacienti s diagnózou maligního lymfomu. Jedno z možných vysvětlení je nepravidelná, nárazová registrace dle časových možností jednotlivých pracovišť.

Dalším vysvětlením může být skutečně zvýšená incidence lymfomu, ale na souborná data z NOR budeme muset ještě počkat.

Následující graf č.5 ukazuje průměrný počet dnů od diagnózy do zadání registračního formuláře. Šlo o pacienty diagnostikované v 12 centrech v roce 2006. Do 6 měsíců od diagnózy byli pacienti nahlášeni z 9 center, zbylá pracoviště registrovala nemocné později.

Poslední graf č.6 znázorňuje průměrnou délku sledování v jednotlivých centrech. Průměrná doba sledování v registru je 1,66 roku.

Závěr:

Data shromážděná v registru České kooperativní lymfomové skupinu umožňují provést detailní analýzu distribuce jednotlivých typů lymfomů v ČR a mohou být podkladem pro tvorbu zdravotnické politiky. Správně vedený registr také umožňuje hodnotit základní charakteristiky přežití nemocných dle způsobů léčby.

Literatura

1. Cancer Incidence 1999 in Czech Republic. UZIS CR, NOR CR; 2001.
   
2. Cancer Incidence 2004 in the Czech Republic. Praha: UZIS, NOR CR; 2007.
   
3. Cheson BD, Horning SJ, Coiffier B et al. Report of an international workshop to standardize response criteria for non-Hodgkin’s lymphomas. NCI Sponsored International Working Group. J Clin Oncol. 1999;17:1244.
   
4. Chan WC, Armitage JO, Gascoyne R et al. A clinical evaluation of the International Lymphoma Study Group classification of non-Hodgkin’s lymphoma. Blood. 1997; 89:3909-3918.
   
5. Armitage JO, Weisenburger DD. New approach to classifying non-Hodgkin’s lymphomas: clinical features of the major histologic subtypes. Non-Hodgkin’ s Lymphoma Classification Project. J Clin Oncol. 1998; 16:2780-2795.
   
6. Anderson JR, Armitage JO, Weisenburger DD. Epidemiology of the non-Hodgkin’s lymphomas: distributions of the major subtypes differ by geographic locations. Non- Hodgkin’s Lymphoma Classification Project. Ann Oncol. 1998; 9:717-720.
   
7. UK Non-Hodgkin lymphoma incidence statistics. http://info cancerresearchuk org/cancerstats/
   types/nhl/incidence/. 2007.

Graf č.1


Tab.č.1


Tab.č.2


Graf č.2


Graf č.3


Graf č.4


Graf č.5


Graf č.6