Epidemiologie a diagnostika plicního karcinomu v ČR a ve světě

Plicní karcinom (BCA) zůstává po mnoho let jedním z nejzávažnějších zdravotních problémů v České republice. Incidence u mužů sice od poloviny 90. let mírně poklesla, avšak stále je jednou z nejvyšších v Evropě i ve světě. U žen naopak – podle posledních dostupných údajů UZIS z roku 2004 – trvá nárůst incidence tohoto onemocnění. V tomto sdělení bychom rádi popsali vývoj i stav nejdůležitějších epidemiologických ukazatelů tohoto onemocnění do roku 2004.
Údaje o incidenci jsou v tab. 1.

Z tabulky vyplývá, že vrchol incidence byl u mužů v 80. a 90. letech (1996 = 102,3/100 000), u žen byla zatím nejvyšší incidence v roce 2004 (29,9/100 000). Pro lepší představu uvedeme i absolutní počty diagnostikovaných v posledních dvou letech, ze kterých máme k dispozici údaje, tedy z roku 2003 a 2004. V roce 2003 byl BCA diagnostikován u 4 596 a v roce 2004 u 4 687 mužů, žen ve stejných letech bylo diagnostikováno 1 399 a 1 565.

Pokud se podíváme na počty nemocných hlášených v krajích ČR, vidíme značné rozdíly. Nejvíce mužů onemocnělo ve Středočeském kraji, 648, a v Praze, 529, nejméně v kraji Vysočina, 192. Žen onemocnělo nejvíce v Praze, 309, dále ve Středočeském kraji, 207, a nejméně opět v kraji Vysočina, 40. V tab. 2 je uvedena incidence BCA v některých krajích ČR.

Z údajů o incidenci dle věkových skupin pro rok 2004 je zřejmé, že u mužů se BCA diagnostikuje nejvíce ve věku 60–64 let (absolutní počet 839 mužů), u žen ve věku 70–74 let (absolutní počet 254 žen).

Pokud si budeme všímat relativního počtu nemocných vztažených na 100 000 osob věkové skupiny, pak nejvyšší incidence je u mužů ve věkové skupině 75–79 let (498/100 000) a u žen ve skupině osob ve věku 80–84 let a dosahuje 112/100 000. Ve srovnání s rokem 2003 došlo k posunu maximálního absolutního počtu nemocných do mladších věkových skupin o 10 let u mužů a o 5 let u žen.

Ve věku pod 60 let bylo diagnostikováno v roce 2003 z celkového počtu nemocných mužů 28,2 %. V roce 2004 to bylo 27,1 %.

Mezi ženami bylo diagnostikováno toto onemocnění pod 60 let v roce 2003 u 28,8 %. V roce 2004 se tento počet snížil stejně jako u mužů na 27,1 %.

Pro lepší představu o rozdílech v diagnostice BCA připojuji obrázek České republiky s vyznačenou intenzitou výskytu BCA.

Z údajů o úmrtnosti na BCA v letech 1940 až 2004 vyplývá, že se počet mužů a žen zemřelých na toto onemocnění v ČR v tomto období zvýšil cca 10krát. Rovněž tak fakt, že u mužů i u žen, ve srovnání s rokem 2003, došlo k malému zvýšení počtu zemřelých v roce 2004. Viz tab. 3.

O současné úrovni diagnostiky a léčby nás rovněž informují data v ročence Novotvary 2004 vydané UZISem ČR.

Ze všech nově diagnostikovaných 4 687 nemocných mužů v ČR bylo histologicky verifikováno v roce 2004 75 %, v roce 2003 to bylo 72 %. Nejvíce v Plzeňském kraji, 83 %, v Praze, 81 %, a nejméně v kraji Pardubickém, 64 %. Včasnost diagnostiky byla hodnocena u 4 337 nemocných. Z nich bylo diagnostikováno v době delší než 6 týdnů 8,5 %. V roce 2003 to bylo 10,6 %.

Stadia, ve kterých byli nemocní diagnostikováni, byla hodnocena u 3 553 nemocných. Z nich bylo v 1. stadiu TNM diagnostikováno 9,4 % (v roce 2003 11,6 %), ve druhém TNM stadiu bylo 9,1 % (v roce 2003 8,5 %) ve 3. TNM stadiu bylo 30,9 % (2003/32,2 %) a ve 4. stadiu TNM bylo nejvíc nemocných, 50,4 % (2003/ 47,7 %).

Chirurgickou léčbu (exstirpaci či radikální odstranění nádoru) mělo 10,2 % (2003/10,8 %) nemocných mužů, radioterapii (RT) 24,3 % (2003/21,8 %), chemoterapii (CHT) 34 % (2003/32,1 %), neléčeno bylo 41,9 % (2003/44,5 %).

Podobné údaje pro ženy jsou následující: Z celkem 1 565 nově diagnostikovaných bylo verifikováno 72 % (2003/69 %), nejvíce v kraji Olomouckém, 84,9 % a v Plzeňském kraji 84,2 %. Nejméně nemocných žen bylo verifikováno v kraji Pardubickém a Královéhradeckém 59,3 %. Včasnost diagnostiky byla hodnocena u 1 183 nemocných žen. Nad 6 týdnů bylo diagnostikováno, stejně jako v roce 2003, 12,2 %. Stadia TNM byla stanovena u 1 116 žen. V 1. stadiu TNM bylo diagnostikováno 13,6 % (2003/10,3 %), v 2. stadiu TNM 6,4 % (2003/6,9 %), ve 3. stadiu TNM 26,7 % (2003/ 27 %) a ve 4. stadiu TNM 53,2 % (2003/55,8 %).

Chirurgickou léčbu (exstirpaci či radikální odstranění nádoru) podstoupilo 14,1 % (2003/10,1 %) nemocných žen, radioterapii mělo 18,7 % (2003/18,5 %), CHT 31 %, (2003/31,1 %), neléčeno bylo 44 % (2003/47,1 %).

Pětileté přežívání nemocných z let 1994–1998 bylo u mužů 6,5 % (2003/ 6,3 %) a 9,5 % (2003/9,3 %) u žen pro všechna stadia TNM.

Histologické typy BCA se v ČR mění jen málo, jak vyplývá z následující tabulky 4 zahrnující údaje jak pro celou ČR, tak ze dvou klinických pracovišť z posledních let. Lze pozorovat mírný pokles epidermoidního typu BCA a nárůst adenokarcinomu.

Pokud srovnáme starší údaje s výše uvedenými, vidíme, že se situace přes veškerou dosavadní snahu nelepší. BCA byl v roce 2004 nejčastěji smrtícím nádorem u mužů s 87/100 000 zemřelými před kolorektálním karcinomem (51,2/100 000) a ca prostaty s 28/100 000. Je třetím nejčastěji smrtícím nádorem u žen (za karcinomem prsu 37,1/100 000 a kolorektálním karcinomem 36,8/ 100 000 ) s počtem zemřelých žen 25/100 000.

Na BCA umírá v ČR stále více než 5 600 osob, mění se poměr muži : ženy od dříve uváděných 10 : 1 k současnému poměru 3 : 1. Nedaří se zvýšit počty nemocných diagnostikovaných v časnějších TNM stadiích – např. v roce 1980 bylo v 1. a 2. stadiu diagnostikováno 39,4 % mužů a 27,87 % žen, v roce 1996 to bylo jen 16,7 % mužů a 15,1 % žen. V posledním hodnoceném roce 2004 lze pozorovat lehké zlepšení, kdy se 1. a 2. stadium TNM diagnostikovalo u 18,5 % nemocných mužů a 20 % žen s BCA.

Jako další příznivý nález svědčící o lepší úrovni diagnostiky lze hodnotit i vyšší procento verifikovaných BCA než v roce 2003. Procento verifikovaných se u mužů zvýšilo z 72 % na 75 % a z 69 % na 72 % žen v roce 2004. Pro srovnání lze uvést, že např. v roce 1980 byl BCA verifikován pouze u 63 % nemocných bez rozdílu pohlaví. I v procentu osob diagnostikovaných za více než 6 týdnů dochází k příznivému posunu ve prospěch dříve diagnostikovaných. V roce 1980 byl BCA diagnostikován za více než 6 týdnů u 26 % nemocných, v roce 2004 „jen“ u 10,6 % mužů a 12,2 % žen.

Vývoj ukazatelů léčby se mění jen málo. Pozitivní je, že oproti 9,3 % operovaným mužů z let 1980 jich v roce 2004 podstoupilo tuto léčbu 10,2 %, u žen se procento operovaných zvýšilo více, a to z 9,4 % na 14,1 %. Indikací radioterapie (RT), jak se zdá, během uplynulých 27 let ubývá. Oproti 26 % mužů a 19 % žen podstoupivších RT v roce 1980 je jich v roce 2004 24,3 % a 18,7 % . Naopak přibylo procento nemocných léčených chemoterapií. V roce 1980 to bylo 17,8 % mužů a 18,4 % žen, v roce 2004 je to 34 % mužů a 31 % žen.

V přednášce budou výše uvedené epidemiologické údaje porovnány s dostupnými epidemiologickými parametry BCA z jiných zemí světa. Za zajímavé považuji srovnání s výsledky BCA „auditu“ ve Velké Británii. Podle přednášky Národního informačního centra v Leedsu na 12. světové konferenci o plicním karcinomu v Soulu je 5leté přežití nemocných s BCA v UK pod úrovní jiných rozvinutých zemí. Výrazné rozdíly v přežívání jsou i uvnitř UK. Studie začala v 2004 a do února 2007 měli data od 35 027 nemocných. Z roku 2005 mají v evidenci 10 920 nemocných, medián věku nemocných mužů byl 72 let, poměr muži : ženy = 6 584 : 4 336. Pouze 57 % nemocných bylo verifikováno a byla stanovena morfologická diagnóza. Pouze 8,6 % všech nemocných podstoupilo plicní resekci.

Při dlouhodobém sledování lze vystopovat v posledních letech v České republice nepříznivou tendenci k posunu onemocnění do mladších věkových skupin a ve stále se snižujícím počtu nemocných diagnostikovaných v 1. a 2. TNM stadiu. Naopak v ukazatelích včasnosti diagnostiky trvá příznivý trend v ubývání počtu pozdě diagnostikovaných nad 6 týdnů i ve stále se zvyšujícím počtu verifikovaných onemocnění. Jak se zdá, hlavním důvodem změn v epidemiologických ukazatelích BCA jsou měnící se kuřácké zvyky, důkladnější diagnostika (narůstající počty CT, PET aj.) i zlepšené možnosti CHT a operativy. K zásadnímu obratu může vést omezení kuřáckých zvyků v populaci a další rozšíření nejúčinnějších léčebných modalit (kombinace CHT a operace, nové účinné léky i další studium biologické léčby nádorů). Věříme, že přínosem mohou být v budoucnosti i nové screeningové metody (low dose spiral CT v kombinaci s autofluorescenční bronchoskopií u rizikových skupin určených podle genetických rizik, biomarkerů, profesionální zátěže, kuřáctví a spirometrie) za předpokladu, že velké randomizované studie probíhající dosud ve světě prokážou snížení mortality ohrožených osob ve vyšetřované skupině.