Endonazální chirurgie nádorů spodiny tureckého sedla.

   Úvod

   Transsfenoidální chirurgie spodiny baze lební v oblasti tureckého sedla se datuje ještě z před éry masivního rozvoje funkční endonazální chirurgie v ORL oboru. Již v roce 1910 provedl Cushing první transsfenoidální hypofyzektomii, která byla později, i z jeho popudu, na několik dalších desetiletí nahrazena intrakraniálním přístupem a až v šedesátých létech minulého století zavádí Hardy metodu transsfenoidálního přístupu. V roce 1987 Griffith a Veerapen poprvé popisují endoskopické zavedení mikroskopického tubusu a v roce 1992 uvádí Jankowski první úspěšnou, endoskopickou, endonazální resekci pituitárního adenomu. V českých zemích jako první použil Cushingův přístup v roce 1922 Přecechtěl a o jeden rok později Kutvirt. V šedesátých létech dochází k rozvoji sfenoidální chirurgie i v ČSSR, což je spjato mimo jiné se jmény Chládka, Fajstavra a Černého v Praze, Hybáška v Hradci Královém, nebo Šteffla sen. v Brně. Na základě spolupráce pražských otorinolaryngologů a neurochirgů (Fusek a kol.) dochází v českých zemích k postupnému zavádění operační metody dle Hardyho v režii nerochirurgických pracovišť.

   Materiál a metody

   Jako první v ČR jsme se začali systematicky zabývat endoskopickým odstraněním nádorů spodiny tureckého sedla ve spolupráci otorinolaryngologického a neurochirurgického pracoviště FN Brno Bohunice. Celkem bylo do konce roku 2011 operováno tímto přístupem více než 200 pacientů, z toho šlo ve 157 případech o selektivní hypofyzární nádorovou chirurgii. V současnosti je chirurgická technika standardizována, zákrok je vždy prováděn s pomocí peroperační navigace a technikou minimálně třírukou, peroperační vyšetření magnetickou rezonancí je používáno selektivně.

   Výsledky

   Soubor pacientů je hodnocen podle histologického nálezu, pohlaví, věku a hormonální aktivity procesu. Provedli jsme podrobný rozbor hlavních sledovaných komplikací, šlo především o pooperační krvácení a likvoreu, které se objevily ojediněle, ale i tak je nutné je dělit dle doby trvání vzhledem k operaci i časovému intervalu od detamponády. Očekávané zánětlivé komplikace jsme zaznamenali jen v jednom případě a nejfatálnější komplikací bylo komorové krvácení vzniklé bezprostředně po časné revizní operaci pro likvoreu.

   Závěr

   Naše výsledky jsme podrobili konfrontaci s dostupnými známými velkými soubory, především evropskými a severoamerickými, přičemž jsme nenalezli žádné signifikantní rozdíly.