Konference: 2005 1. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: Postery
Číslo abstraktu: P005
Autoři: M. Brožová; Prof. MUDr. Zdeněk Kleibl, Ph.D.; RNDr. Marie Zadinová; PharmDr. Irena Netíková, Ph.D.; E. Scholzová; RNDr. Eva Matoušková, CSc.
Cílem práce bylo získání stabilní nádorové linie z primárního ložiska karcinomu prsu. Nádorová buněčná linie byla získána z primární léze pacientky s infiltrujícím duktálním karcinomem pomocí feeder layer techniky. Od 10. pasáže byly buňky schopné růst bez přítomnosti letálně ozářených 3T3 fibroblastů (feeder) a bylo dosaženo stabilní generační doby 34h. Ve 130. pasáži byla provedena klonální expanze EM-G3 klonu, který byl podroben další analýze. V současnosti bylo dosaženo množství více než 200 pasáží.
U nové buněčné linie byla provedena rozsáhlá imunocytochemická analýza, která umožnila srovnání EM-G3 buněk s buněčnou populací v originálním nádoru (tabulka 1).
Provedená cDNA-array analýza prokázala vysokou expresi integrinů, EGFR a CD44. Na základě imunocytochemické analýzy a expresního vzorce lze usuzovat, že EM-G3 buňky pocházejí ze společného bazálního prekurzoru luminálních a myoepiteliálních buněk (K5+, K18+) imortalizovaných v časném stádiu tumorogeneze. Tyto buňky v originálním nádoru pacientky reprezentují minoritní populaci nádorových progenitorů. Buňky EM-G3 se vyznačují schopností růstu v imunodeficitních nu/nu myších, u nichž vytvářejí v průběhu 3 týdnů nemetastazující, lokálně rostoucí ložisko s imunofenotypem totožným s in vitro buňkami. Buňky se v myším nádoru uspořádávají do primitivních duktálních struktur. Metodou vícebarevné FISH byl prokázán stabilní diploidní genom s relativně malými genetickými změnami [karyotyp 44, XX, s monosomií chromosomů 15 a 20 a translokacemi 3(9), 6(15), 12(12) a 13(20)]. Současně dostupné buněčné linie prsních nádorových buněk většinou pocházejí z pokročilého stádia karcinomu se značnou genomovou nestabilitou. Domníváme se, že stabilní buněčná linie EM- -G3, která se vyznačuje relativně krátkou generační dobou a stabilním karyotypem, může sloužit jako důležitý biologický model mamární karcinogeneze. Unikátnost EM-G3 linie spočívá v její schopnosti diferenciace a původu v progenitorových nádorových buňkách.
Poděkování: Práce byla finančně podporována granty č. NR8145-3 a NR8345-4 udělenými IGA MZ ČR a grantem č. 93/2005/C GAUK. Další podpora byla poskytnuta AV ČR (VZ AVOZ50520514) a MŠMT ČR (VZ MSM0021620808).
Datum přednesení příspěvku: 10. 12. 2005