Effectiveness versus efficaccy.

Kliničtí onkologové se nacházejí na konci cesty bouřlivého rozvoje svého oboru, pokud se nenaučí převádět informace z klinických studií do praktického života, nikoliv pouze mechanicky, ale kriticky s nasazením vlastní odvahy a odpovědnosti. Ne každá studie fáze III odpovídá klinické potřebnosti, ne každá nová molekula nás posouvá kupředu nejen v čase do progrese, ale i v účelném využití dnes již zcela jasně limitovaných prostředků. Místo kritického pohledu na nové postupy a molekuly se rádi ve své pohodlnosti zaštiťujeme dnes již prázdnými hesly, jimž vévodí správná léčba správnému pacientovi. Na zhoubné onemocnění stále hledíme jako na jedno onemocnění, ač víme, že se jedná o spektrum mnoha chorob, vyžadující spektrum terapeutických postupů. Je třeba (a asi je již pozdě) změnit filozofii léčebných doporučení, vycházet z dat lokální české klinické praxe a pro ni vytvořit doporučení reálného života a reálných prostředků. A pak je třeba tato společná doporučení i dodržovat.