Dvourozměrná elektroforéza v polyakrylamidovém gelu (2D-PAGE), technika pro studium proteomu mnohočetného myelomu.

Mnohočetný myelom (MM) je heterogenní onemocnění, které je charakterizováno zhoubnou proliferací B-buněčného lymfocytárního klonu a akumulací terminálních vývojových stádií – plazmocytů (1). Incidence MM činí v ČR 4/100 000 obyvatel. Medián věku při stanovení diagnózy je 60-65 let. Méně než 2% všech pacientů je ve věku do 40 let. Menšina případů MM vzniká transformací z monoklonální gamapatie nejasného významu (monoclonal gammapathy of undeterminated significance – MGUS), v ostatních případech jde o nově rozpoznané (vzniklé) onemocnění.
MM je ve většině případů nevyléčitelnou nemocí s individuálně odlišným průběhem, léčebnou odezvou a prognózou. V současné době se léčebné výsledky u MM zásadním způsobem zlepšily tak, že více než 20% nemocných přežívá 10 let a nové léky jako thalidomid, revlimid, bortezomib (Velcade) ještě tyto výsledky pravděpodobně zlepší (2).
Proteomika (proteomics) je v současné době rychle se rozvíjející vědní obor, který se zabývá systematickou analýzou veškerých proteinů (proteomů) dané buňky organismu, orgánu, tkáně nebo tělesné tekutiny. Protože je proteom studován v určitém okamžiku za přesně definovaných podmínek, odráží tak aktuální metabolický stav dané buňky. U onkologických onemocnění se proteomika snaží nalézt a stanovit biomarkery, jejichž měření by vedlo k efektivnímu rozlišení definovaných fází různých typů onemocnění č i sledování odpovědi pacienta na použ itou terapii.
Základní separační technikou proteomiky je dvourozměrná elektroforéza v polyakrylamidovém gelu (2D-PAGE) (3), která k identifikaci jednotlivých proteinů využívá hmotnostní spektrometrii (MS). V zahraničním písemnictví v posledních letech vyšla řada přehledových publikací věnovaných proteomickému výzkumu hematoonkologických onemocnění (4, 5, 6, 7). Studie zabývající se analýzou proteomu MM však doposud chybí. V naší práci jsme se zaměřili na optimalizaci solubilizace proteinů buněk myelomové linie ARH-77 a buněk získaných od nemocných MM a provedli jsme prvotní analýzy proteomu MM technikou 2DPAGE. Optimalizovaná a standardizovaná metodika bude v budoucnu využita pro studium markerů rezistence myelomových buněk k podanému léčivu (bortezomib, thalidomid). Rozdílně exprimované proteiny v buňkách pacientů citlivých a rezistentních na podané léčivo pak budou identifikovány pomocí MS spektrometrie. Na základě vstupního proteomického profilu nemocného bude pak možné předem vyloučit léky nevhodné pro daného nemocného.

125
Literatura

1. Barlogie B., Shaughnessy J., Trikot G. et al: Treatment of multiple myeloma. Blood, 2004, 1, 20-32.
2. Hájek R., Maisnar V., Gregora E., Pour L.: Využ ití nových léků thalidomidu a bortezomibu v léč bě primárně refrakterních nebo relabujících nemocných s mnohoč etným myelomem (přijato do tisku ČLČ).
3. Gö rg A., Weiss W. and Dunn M. J.: Current two-dimensional electrophoresis technology for proteomics. Proteomics, 2004, 4, 3665-3685.
4. Cristea I. M., Gaskell S. J. and Whetton A. D.: Proteomics techniques and their application to hematology. Blood, 2004, 103,3624-3634.
5. Ress-Unwin K. S., Morgan G. J. and Davies F. E.: Proteomics and the haematologist. Clin. Lab. Haem., 2004, 26, 77-86.
6. Caron M. and Joubert-Caron R.: Proteomics in hematological malignancies. Expert. Rev. Proteomics, 2005, 2, 567-576.
7. Joubert-Caron R. and Caron M.: Proteome analysis in the study of lymphoma cells. Mass Spectrom. Rev., 2004, 24, 455-468.
8. 
   
   Podporováno grantem MŠMT LC06027 a výzkumným zámě rem MSM 0021622434.