DUÁLNÍ ROLE PROTEINU PDLIM2 VE VÝVOJI NÁDORU PRSU

Konference: 2016 XL. Brněnské onkologické dny a XXX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky

Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie

Téma: XXXII. Základní a aplikovaný výzkum v onkologii

Číslo abstraktu: XXXII/199

Autoři: Mgr. Michaela Galoczová; Mgr. Josef Maryáš; Mgr. Jakub Faktor; Mgr. Pavel Bouchal, Ph.D.

Východiska:

PDZ and LIM domain protein 2 (PDLIM2) je protein kódovaný genem Mystique, vyskytující se v jádře a cytoplazmě, který byl identifi kován naší výzkumnou skupinou jako potenciální pro-metastatický marker u low-grade luminal A nádorů prsu. Další studie ukázaly, že je spojen jak se supresí, tak s progresí nádorového bujení. Jeho hladiny jsou u různých typů nádorů epigeneticky potlačovány hypermetylací promotoru a jeho reaktivace je schopna indukovat smrt buněk, což indikuje jeho roli tumor supresoru. Na druhou stranu byla zjištěna zvýšená exprese PDLIM2 u buněčných linií odvozených od metastazujících nádorů. Je proto pravděpodobné, že PDLIM2 hraje duální roli v tumorigenezi.

Materiál a metody:

Pro zjištění role PDLIM2 ve vývoji nádorů byly studovány dvě buněčné linie - MCF-7 odvozená z nádoru prsu a imortalizovaná nenádorová epiteliální buněčná linie MCF-10A. U MCF-7 a MCF10-A linií byla sledována hladina PDLIM2 po indukci epiteliálně-mezenchymální tranzice působením TGFß (1 ng/ml). Dále byl studován vliv hypoxie (5% O2), bylo provedeno měření fází buněčného cyklu pomocí průtokové cytometrie a byla provedena funkčně proteomická analýza.

Výsledky:

Indukce epiteliálně- -mezenchymální tranzice pomocí TGFß způsobila zvýšení hladin PDLIM2 u nádorové buněčné linie MCF-7 a snížení jeho hladin u nenádorové linie MCF-10A. Hypoxie aplikovaná na buněčné linie způsobila se stoupající dobou působení výrazné zvýšení hladin PDLIM2 u MCF-7, u MCF-10A bylo pozorováno jen velmi slabé zvýšení. Po umlčení PDLIM2 pomocí siRNA byly měřeny fáze buněčného cyklu průtokovou cytometrií, přičemž nebyl pozorován žádný efekt u MCF-7 linií, u MCF-10A byla ovšem zjištěna zástava buněčného cyklu v G2/M fázi.

Závěr:

Výsledky prokázaly rozdílné chování PDLIM2 proteinu u nádorových a nenádorových linií, což koreluje s hypotézou o jeho potenciální duální roli. V počátečních fázích onkogeneze zřejmě působí jako tumor supresor, v pozdějších fázích zvýšení jeho hladin koreluje s metastatickým potenciálem. Prohloubení znalostí o funkci PDLIM2 by teoreticky mohlo vést k nalezení tzv. terapeutického okna, kdy by jeho reaktivace mohla zabránit onkogenezi.

Práce byla podpořena Grantovou agenturou ČR (projekt č. 14-19250S), státním rozpočtem České republiky (LO1413) a MZ ČR - RVO (MOÚ, 00209805).

Datum přednesení příspěvku: 28. 4. 2016