DLOUHODOBÉ ZKUŠENOSTI S INTERMITENTNÍ ANDROGENNÍ SUPRESÍ V LÉČBĚ KARCINOMU PROSTATY

ÚVOD

Androgenní ablace je využívána v léčbě nemocných (zejména s generalizací) s karcinomem prostaty od čtyřicátých let minulého století. Jejím cílem je apoptotická regrese androgen – dependentních nádorových buněk. Přes počáteční odpověď k léčbě (60–80 %) dochází dříve nebo později u většiny nemocných k rozvoji hormonální rezistence – ztrátě k odpovědi k hormonální deprivaci – vedoucí k progresi onemocnění. Procesy androgenní dependence a independence jsou vysvětlovány několika způsoby. Isaacs již před dvaceti lety vyslovil hypotézu o adaptačním a klonálním modelu ztráty androgenní závislosti buněk karcinomu prostaty (CaP). Později Bruchovsky svou experimentální prací potvrdil význam androgenů v procesu diferenciace a dokázal, že nádorové buňky nejsou vyčerpány již v počátečním cyklu apoptózy. Při odstranění vlivu androgenů se mohou úspěšně diferencovat a zachovat si schopnost apoptotické odpovědi pro další cyklus. Další experimentální studie potvrdily, že intermitentní androgenní suprese (IAS) oddaluje nástup hormonální rezistence a progresi choroby.

SOUBOR NEMOCNÝCH

V době od dubna 1997 do května 2004 jsme použili intermitentní androgenní supresi u 73 nemocných. Zhodnotili jsme výsledky IAS ve skupině nemocných s generalizovaným karcinomem a ve skupině nemocných bez generalizace.
Ve skupině 49 nemocných s generalizací jich bylo 26 léčeno kompletní IAS kombinací LHRH agonistů s antiandrogenem (prumer 62,38 let). Medián Gleasonova skóre (GS) v této skupině byl 5 a medián vstupního PSA 95,95 ng/ml.
Cyproteron acetátem bylo léčeno 23 nemocných (prumer 72,22 let). Medián hodnoty GS byl 7 a vstupního PSA 44 ng/ml.
Ve skupině 24 nemocných bez generalizace (prumer 66,54 let) bylo léčeno 12 nemocných pro biochemické selhání po radikální prostatektomii a 12 nemocných pro biochemické selhání po radioterapii. Medián GS byl 6 a vstupního PSA 1,46 ng/ml.
Iniciální léčba trvala 3–9 měsíců. Léčba byla přerušena při stabilizaci nadir hladiny PSA a obnovena při PSA 10–20 ng/ml nebo nadir PSA + 50 %.

VÝSLEDKY

Ve skupině nemocných s generalizací nádoru jsme zaznamenali selhání léčby u 21 nemocných (42,8 %), z nichž 10 zemřelo (20,4 %). U devíti z těchto nemocných byla hodnosta GS pět, u jednoho osm.
Ve skupině nemocných bez generalizace nádoru jsme zaznamenali selhání léčby u 3 (12,5 %) nemocných, kteří zemřeli na progresi onemocnění. Hodnoty GS u těchto nemocných byly 5, 9 a 6. První dva nemocní byli po radikální

ZÁVĚR

IAS je moderní léčbou vyžadující přísné sledování nemocných.
Ve shodě s literaturou jsme zaznamenali lepší výsledky u nemocných bez generalizace onemocnění. U více jak čtyřiceti procent nemocných s generalizací léčba selhala. Nezaznamenali jsme v této skupině nemocných souvislost selhání léčby s vysokou hodnotou Gleasonova skóre. Lepší odpověď na léčbu měli nemocní s nižším vstupním PSA.