Konference: 2004 XXVIII. Brněnské onkologické dny a XVIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: Karcinom prsu
Číslo abstraktu: 82
Autoři: Markéta Gálová; MUDr. Barbora Dolečková; L. Čaňková; Doc. MUDr. Regina Demlová, Ph.D.; H. Koukalová
Úvod
V souvislosti s nepříznivým demografickým vývojem v naší republice (hlavně s ohledem na stárnutí populace) se v posledních letech stává problematika diagnostiky a léčby nádorových onemocnění ve vyšším věku stále více aktuální.
Materiál a metodika
Retrospektivně jsme zpracovali soubor žen léčených v MOÚ pro karcinom prsu diagnostikovaný v letech 1997 – 1998, které měly v době diagnózy 65 a více let
Výsledky
Dosud byly zpracovány údaje o 68 pacientkách. V době stanovení diagnózy byl průměrný věk žen 70,5 roku, medián 70 let
(65-89). Celkem 61 žen mělo onemocnění diagnostikováno ve věku 65-74 let, čtyři ženy ve věku 75-84 let a tři pacientky byly starší 85 let. Performance status v době stanovení diagnózy byl 0-2, medián počtu interkurencí 2 (0-7) a medián počtu užívaných léků 3 (0-11). Onemocnění bylo diagnostikováno u 13 žen (19,12%) v I. klinickém stadiu, u 26 (38,24%) v II. klinickém stadiu, u 14 (20,59%) v III. klinickém stadiu a u 9 (13,24%) ve IV. klinickém stadiu. U šesti pacientek nebylo iniciální stadium onemocnění exaktně stanoveno.
Celkem 48 (70,59%) žen podstoupilo v rámci primární terapie operaci prsu, z toho 12 (25%) modifikovanou radikální mastektomii, 28 (58,34%) konzervativní chirurgický výkon a jedna (2,08%) nemocná sanační ablaci. Do měsíce po operaci nezemřela žádná pacientka. U sedmi žen s časným stadiem onemocnění nebyla operace indikována. Z jednotlivých histologických typů byl diagnostikován duktální karcinom u 32 (47,06%) žen, lobulární u 19 (27,94%), smíšený lobulární a duktální u 4 (5,88%) a u 10 (14,71%) pacientek byl zjištěn jiný typ histologie. Pouze u 3 (4,41%) nemocných nebyla stanovena histologie vůbec. Grading 1 jsme zaznamenali u 11 (16,18%) žen, grading 2 u 15 (22,06%) a grading 3 u 10 (14,71%). Stanovení gradingu nebylo uvedeno u 32 (47,06%) žen. Chemoterapií bylo léčeno celkem 14 (20,59%) pacientek, z toho 5 s paliativním, 2 s neoadjuvantním a 7 s adjuvantním záměrem. Toxicita se vyskytla u 7 nemocných (nausea/vomitus, leukopenie), žádná pacientka nezemřela do měsíce po ukončení chemoterapie. Hormonální léčba byla indikována u 62 (91,18%) nemocných, z toho u 26 (38,24%) s paliativním záměrem, u 34 (50%) s adjuvantním záměrem a u 2 (2,94%) s neoadjuvantním záměrem. Toxicita se objevila u 5 žen (flebotrombóza, vaginální dyskomfort, nebo metrorhagie). Radioterapií bylo léčeno 51 (75%) pacientek, z toho pooperačně 36 (52,94%), kurativně 12 (17,65%) a paliativně 3 (4,41%). U 8 (11,76%) pacientek byla zjištěno sekundární maligní onemocnění, z toho ve čtyřech případech druhostranný karcinom prsu.
V pěti letech od stanovení diagnózy přežívá 72% nemocných I. a II. klinického stadia, 45% nemocných III. a IV. klinického stadia.
Definitivní výsledky budou prezentovány na sympoziu.
Závěr
Onkologická léčba u starších nemocných s karcinomem prsu vyžaduje nejen multidisciplinární přístup, ale především individuální zohlednění jak celkového funkčního stavu a rezerv pacientek, tak předpokládané doby přežití, sociálního zázemí a osobních preferencí. Věk sám o sobě by neměl být překážkou radikální onkologické léčby.
V souvislosti s nepříznivým demografickým vývojem v naší republice (hlavně s ohledem na stárnutí populace) se v posledních letech stává problematika diagnostiky a léčby nádorových onemocnění ve vyšším věku stále více aktuální.
Materiál a metodika
Retrospektivně jsme zpracovali soubor žen léčených v MOÚ pro karcinom prsu diagnostikovaný v letech 1997 – 1998, které měly v době diagnózy 65 a více let
Výsledky
Dosud byly zpracovány údaje o 68 pacientkách. V době stanovení diagnózy byl průměrný věk žen 70,5 roku, medián 70 let
(65-89). Celkem 61 žen mělo onemocnění diagnostikováno ve věku 65-74 let, čtyři ženy ve věku 75-84 let a tři pacientky byly starší 85 let. Performance status v době stanovení diagnózy byl 0-2, medián počtu interkurencí 2 (0-7) a medián počtu užívaných léků 3 (0-11). Onemocnění bylo diagnostikováno u 13 žen (19,12%) v I. klinickém stadiu, u 26 (38,24%) v II. klinickém stadiu, u 14 (20,59%) v III. klinickém stadiu a u 9 (13,24%) ve IV. klinickém stadiu. U šesti pacientek nebylo iniciální stadium onemocnění exaktně stanoveno.
Celkem 48 (70,59%) žen podstoupilo v rámci primární terapie operaci prsu, z toho 12 (25%) modifikovanou radikální mastektomii, 28 (58,34%) konzervativní chirurgický výkon a jedna (2,08%) nemocná sanační ablaci. Do měsíce po operaci nezemřela žádná pacientka. U sedmi žen s časným stadiem onemocnění nebyla operace indikována. Z jednotlivých histologických typů byl diagnostikován duktální karcinom u 32 (47,06%) žen, lobulární u 19 (27,94%), smíšený lobulární a duktální u 4 (5,88%) a u 10 (14,71%) pacientek byl zjištěn jiný typ histologie. Pouze u 3 (4,41%) nemocných nebyla stanovena histologie vůbec. Grading 1 jsme zaznamenali u 11 (16,18%) žen, grading 2 u 15 (22,06%) a grading 3 u 10 (14,71%). Stanovení gradingu nebylo uvedeno u 32 (47,06%) žen. Chemoterapií bylo léčeno celkem 14 (20,59%) pacientek, z toho 5 s paliativním, 2 s neoadjuvantním a 7 s adjuvantním záměrem. Toxicita se vyskytla u 7 nemocných (nausea/vomitus, leukopenie), žádná pacientka nezemřela do měsíce po ukončení chemoterapie. Hormonální léčba byla indikována u 62 (91,18%) nemocných, z toho u 26 (38,24%) s paliativním záměrem, u 34 (50%) s adjuvantním záměrem a u 2 (2,94%) s neoadjuvantním záměrem. Toxicita se objevila u 5 žen (flebotrombóza, vaginální dyskomfort, nebo metrorhagie). Radioterapií bylo léčeno 51 (75%) pacientek, z toho pooperačně 36 (52,94%), kurativně 12 (17,65%) a paliativně 3 (4,41%). U 8 (11,76%) pacientek byla zjištěno sekundární maligní onemocnění, z toho ve čtyřech případech druhostranný karcinom prsu.
V pěti letech od stanovení diagnózy přežívá 72% nemocných I. a II. klinického stadia, 45% nemocných III. a IV. klinického stadia.
Definitivní výsledky budou prezentovány na sympoziu.
Závěr
Onkologická léčba u starších nemocných s karcinomem prsu vyžaduje nejen multidisciplinární přístup, ale především individuální zohlednění jak celkového funkčního stavu a rezerv pacientek, tak předpokládané doby přežití, sociálního zázemí a osobních preferencí. Věk sám o sobě by neměl být překážkou radikální onkologické léčby.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2004
