Detekce minimální reziduální choroby v kostní dřeni – je čas na změnu klinické praxe?

Přítomnost minimální reziduální choroby (MRD) v kostní dřeni může být u solidních nádorů potenciálním zdrojem pro vznik vzdálených metastáz i několik let po ukončení primární léčby. MRD lze detekovat pomocí imunocytochemických metod s využitím monoklonálních protilátek proti cytokeratinům či jiným povrchovým buněčným markerům nebo pomocí molekulárně genetických metod na podkladě polymerázové řetězové reakce (PCR). Mezi solidními nádory byla tato problematika nejvíce zkoumána u pacientek s karcinomem prsu. Prognostický význam MRD u pacientek s karcinomem prsu podpořila nedávno publikovaná metaanalýza s více než 4000 zařazenými pacientkami prokazující horší výsledky u pacientek s MRD po primární léčbě.
Rutinnímu využití detekce MRD brání zatím nedostatky ve standardizaci jednotlivých technik. Navíc zatím nejsou k dispozici studie využívající MRD v terapeutických rozhodnutích. Kromě prognostické významu by se dalo využít MRD k stanovení specifické adjuvantní cílené léčby na základě fenotypu okultních nádorových buněk. Perzistující MRD by mohla vést k indikaci prodloužené adjuvantní léčby. Nicméně dokud nebudou k dispozici výsledky z velkých kontrolovaných studií je nutné MRD zahrnovat do terapeutických rozvah pouze v rámci klinického výzkumu.

Poděkování: Podpořeno granty Ligy proti rakovině v Praze, RASO grantem ČOS a výzkumným záměrem MSM0021620808.