Konference: 2008 16. onkologicko-urologické sympozium a 12. mammologické sympozium
Kategorie: Genitourinární nádory
Téma: Karcinom močového měchýře III.
Číslo abstraktu: 017
Autoři: MUDr. Marek Krolupper
ÚVOD
V devadesátých letech byla popularizována metoda derivace moče typu Mainz pouch II, nízkotlakého rezervoáru s detubulizací rektosigmoidea a s využitím análního svěrače. Časnou komplikací operace byly sterkorální píštěle, pozdní pak především striktury ureterointestinální anastomózy.
MATERIÁL A METODIKA
V období 1994–2004 jsme použili derivaci typu Mainz pouch II u 26 nemocných po cystektomii pro uroteliální karcinom.
VÝSLEDKY
K dnešnímu dni je dispenzarizováno 11 nemocných bez známek progrese malignity a bez komplikací derivace. Stav horních cest močových je dokumentován CT vyšetřením prováděným v rámci dispenzarizace. Další 4 nemocní zemřeli na progresi základního onemocnění, derivace moče byla u nich nekomplikovaná, 7 nemocných zemřelo bez progrese základního onemocnění, derivace u nich byla rovněž nekomplikovaná.
U 4 nemocných byla pozdní komplikací obstrukce ureterointestinální anastomózy. Jeden nemocný je dialyzován při oboustranné hydronefróze a striktuře ureterointestinální anastomózy, další se podrobil po třech letech reoperaci a derivaci ileálním koduitem při recidivě uroteliálního karcinomu v ureterointestinální anastomóze. Jedna nemocná se strikturou anastomózy, oboustrannou hydronefrózou a počínající renální insuficinencí zemřela na kardiální onemocnění, jeden nemocný zemřel bez progrese základního onemocnění, renální insuficience při oboustranné hydronefróze si vyžádala dialyzační léčbu.
ZÁVĚR
Naše zkušenost odpovídá literárním údajům, operační metoda je zatížena rizikem striktury ureterointestinální anastomózy.
V devadesátých letech byla popularizována metoda derivace moče typu Mainz pouch II, nízkotlakého rezervoáru s detubulizací rektosigmoidea a s využitím análního svěrače. Časnou komplikací operace byly sterkorální píštěle, pozdní pak především striktury ureterointestinální anastomózy.
MATERIÁL A METODIKA
V období 1994–2004 jsme použili derivaci typu Mainz pouch II u 26 nemocných po cystektomii pro uroteliální karcinom.
VÝSLEDKY
K dnešnímu dni je dispenzarizováno 11 nemocných bez známek progrese malignity a bez komplikací derivace. Stav horních cest močových je dokumentován CT vyšetřením prováděným v rámci dispenzarizace. Další 4 nemocní zemřeli na progresi základního onemocnění, derivace moče byla u nich nekomplikovaná, 7 nemocných zemřelo bez progrese základního onemocnění, derivace u nich byla rovněž nekomplikovaná.
U 4 nemocných byla pozdní komplikací obstrukce ureterointestinální anastomózy. Jeden nemocný je dialyzován při oboustranné hydronefróze a striktuře ureterointestinální anastomózy, další se podrobil po třech letech reoperaci a derivaci ileálním koduitem při recidivě uroteliálního karcinomu v ureterointestinální anastomóze. Jedna nemocná se strikturou anastomózy, oboustrannou hydronefrózou a počínající renální insuficinencí zemřela na kardiální onemocnění, jeden nemocný zemřel bez progrese základního onemocnění, renální insuficience při oboustranné hydronefróze si vyžádala dialyzační léčbu.
ZÁVĚR
Naše zkušenost odpovídá literárním údajům, operační metoda je zatížena rizikem striktury ureterointestinální anastomózy.
Datum přednesení příspěvku: 26. 11. 2008
