Konference: 2005 1. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie
Kategorie: Zhoubné nádory prsu
Téma: 05. Prognostické a prediktivní faktory II
Číslo abstraktu: 041
Autoři: MUDr. Ondřej Havránek, Ph.D.; Prof. MUDr. Zdeněk Kleibl, Ph.D.; Mgr. Miroslava Lukešová; Doc. MUDr. Jan Novotný, Ph.D.; RNDr. Markéta Janatová, Ph.D.; Doc.MUDr. Lenka Foretová , Ph.D.; doc. MUDr. Petr Pohlreich, CSc.
Karcinom prsu patří mezi nejzávažnější nádorová
onemocnění v populaci žen u nás. Přibližně 5- 10% onemocnění je
podmíněno hereditárně. Dominující příčinou dědičných forem
karcinomu prsu jsou mutace v genech BRCA1 a BRCA2. Nosičky mutací
mají vysoké celoživotní riziko vzniku karcinomu prsu, avšak
individuální věk vzniku onemocnění se velmi liší. V nedávné době
byl popsán polymorfismus v polyglutaminové (polyQ) doméně
koaktivátoru steroidního receptoru – genu AIB1 (amplified in breast
cancer gene 1), jako možný prediktor rizika vzniku karcinomu prsu u
nosiček mutací genu BRCA1.
Cílem práce byla analýza polyQ AIB1 v populaci nemocných s hereditárními a sporadickými karcinomy prsu. Frekvence alelotypů polyQ AIB1 byla analyzována i v kontrolní nenádorové populaci.
Analýza polyQ AIB1 byla provedena u 221 pacientek se sporadickým karcinomem prsu, 96 nemocných nosiček mutací genů BRCA1 a BRCA2 a 176 zdravých kontrol. Oblast polyQ AIB1 byla amplifikována pomocí PCR; délky alel byly charakterizovány polyakrylamidovou gelovou elektroforézou s přídavkem Spraedexu, případně denaturační HPLC systému WAVE. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny. Na porovnání distribucí jednotlivých parametrů v různých skupinách a podskupinách, vzhledem k distribucím těchto proměnných, byly použity neparametrické testy (Kruskal-Wallisův a Wilcoxonův). Pro zjištění závislostí zkoumaných znaků byl použit Spearmanův koeficient korelace.
Ve všech analyzovaných populacích mají nejvyšší zastoupení alely kódující 26, 28 nebo 29 Q, vzácné jsou alely s 25, 27, 30, 31 a 39 Q. Distribuce alelotypů se liší ve skupině pacientek se sporadickými nádory, ve srovnání s kontrolní populací (p=0,0195), ale není odlišná ve skupině pacientek s hereditárními tumory (p=0,150). Analýza závislosti doby vzniku nádoru na genotypu AIB1 ukázala, že v populaci pacientek s mutací genu BRCA1 a oběma alelami s <29Q byl průměrný věk diagnózy karcinomu 46,76 let, zatímco u pacientek s alespoň jednou alelou s≥29Q 40,33 let (p=0,1399). Tento trend nebyl patrný u pacientek s mutacemi v genu BRCA2 (48,20 vs. 50,00; p=0,974).
Dosavadní výsledky naší analýzy ukazují, že v populaci pacientek s hereditárním karcinomem prsu v důsledku mutace genu BRCA1 existuje negativní korelace mezi dobou vzniku onemocnění a délkou polyQ AIB1. Tato závislost však nedosahuje statisticky signifikantních výsledků a nelze ji proto využít jako prediktivní znak pro odhad rizika vzniku onemocnění v klinických podmínkách.
Poděkování: Práce byla podpořena finančními prostředky Ligy proti rakovině, VZ MŠMT ČR číslo MSM0021620808.
Cílem práce byla analýza polyQ AIB1 v populaci nemocných s hereditárními a sporadickými karcinomy prsu. Frekvence alelotypů polyQ AIB1 byla analyzována i v kontrolní nenádorové populaci.
Analýza polyQ AIB1 byla provedena u 221 pacientek se sporadickým karcinomem prsu, 96 nemocných nosiček mutací genů BRCA1 a BRCA2 a 176 zdravých kontrol. Oblast polyQ AIB1 byla amplifikována pomocí PCR; délky alel byly charakterizovány polyakrylamidovou gelovou elektroforézou s přídavkem Spraedexu, případně denaturační HPLC systému WAVE. Výsledky byly statisticky vyhodnoceny. Na porovnání distribucí jednotlivých parametrů v různých skupinách a podskupinách, vzhledem k distribucím těchto proměnných, byly použity neparametrické testy (Kruskal-Wallisův a Wilcoxonův). Pro zjištění závislostí zkoumaných znaků byl použit Spearmanův koeficient korelace.
Ve všech analyzovaných populacích mají nejvyšší zastoupení alely kódující 26, 28 nebo 29 Q, vzácné jsou alely s 25, 27, 30, 31 a 39 Q. Distribuce alelotypů se liší ve skupině pacientek se sporadickými nádory, ve srovnání s kontrolní populací (p=0,0195), ale není odlišná ve skupině pacientek s hereditárními tumory (p=0,150). Analýza závislosti doby vzniku nádoru na genotypu AIB1 ukázala, že v populaci pacientek s mutací genu BRCA1 a oběma alelami s <29Q byl průměrný věk diagnózy karcinomu 46,76 let, zatímco u pacientek s alespoň jednou alelou s≥29Q 40,33 let (p=0,1399). Tento trend nebyl patrný u pacientek s mutacemi v genu BRCA2 (48,20 vs. 50,00; p=0,974).
Dosavadní výsledky naší analýzy ukazují, že v populaci pacientek s hereditárním karcinomem prsu v důsledku mutace genu BRCA1 existuje negativní korelace mezi dobou vzniku onemocnění a délkou polyQ AIB1. Tato závislost však nedosahuje statisticky signifikantních výsledků a nelze ji proto využít jako prediktivní znak pro odhad rizika vzniku onemocnění v klinických podmínkách.
Poděkování: Práce byla podpořena finančními prostředky Ligy proti rakovině, VZ MŠMT ČR číslo MSM0021620808.
Datum přednesení příspěvku: 9. 12. 2005
