Konference: 2009 XXXIII. Brněnské onkologické dny a XXIII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Onkologická diagnostika
Téma: XXVIII. Onkochirurgie
Číslo abstraktu: 242
Autoři: MUDr. Marek Bažout; MUDr. Oldřich Coufal; MUDr. Pavlína Vrtělová; MUDr. Lucie Gabrielová; doc. MUDr. Vuk Fait, CSc.; MUDr. Vojtěch Chrenko, CSc.
Úvod
V souvislosti se zavedením mamárního screeningu dramaticky narůstá incidence duktálních karcinomů in situ (DCIS). I přes stále sofistikovanější metody předoperační diagnostiky je řada lézí operovaných pod diagnózou DCIS později přehodnocena na invazivní karcinom. Optimální strategie léčby DCIS tak zůstává v mnoha ohledech nejasná. Cílem naší práce bylo zmapovat chirurgické postupy používané na našem pracovišti, zhodnotit úroveň záchytu invazivních karcinomů, četnost časných reoperací a odhadnout význam zákroků na regionálních mízních uzlinách.
Metody
V databázi jsme retrospektivně vyhledali případy pacientek operovaných pod diagnózou DCIS v Masarykově onkologickém ústavu za poslední 3 roky. Ze zdravotnické dokumentace jsme pak vybrali relevantní klinické údaje a vyhodnotili je pomocí popisných statistických charakteristik.
Výsledky
Soubor obsahuje cca 200 případů:
Přesné počty budou prezentovány v konferenčním příspěvku.
Závěr
Chirurgický zákrok pro DCIS je mnohdy prostředkem diagnostiky invazivního mamárního karcinomu. Za základní operační postup u DCIS menších rozměrů považujeme parciální mastektomii, je však nutno počítat s vysokou četností reoperací. Pacientky s rozsáhlejšími lézemi bývají dobrými kandidátkami totální mastektomie s okamžitou rekonstrukcí. Indikace diagnostického chirurgického výkonu na regionálních uzlinách je předmětem odborných debat a bývá omezena na rizikové podskupiny pacientek.
V souvislosti se zavedením mamárního screeningu dramaticky narůstá incidence duktálních karcinomů in situ (DCIS). I přes stále sofistikovanější metody předoperační diagnostiky je řada lézí operovaných pod diagnózou DCIS později přehodnocena na invazivní karcinom. Optimální strategie léčby DCIS tak zůstává v mnoha ohledech nejasná. Cílem naší práce bylo zmapovat chirurgické postupy používané na našem pracovišti, zhodnotit úroveň záchytu invazivních karcinomů, četnost časných reoperací a odhadnout význam zákroků na regionálních mízních uzlinách.
Metody
V databázi jsme retrospektivně vyhledali případy pacientek operovaných pod diagnózou DCIS v Masarykově onkologickém ústavu za poslední 3 roky. Ze zdravotnické dokumentace jsme pak vybrali relevantní klinické údaje a vyhodnotili je pomocí popisných statistických charakteristik.
Výsledky
Soubor obsahuje cca 200 případů:
- Téměř v 1/3 operačních resekátů je patologem zachycen invazivní karcinom.
- Přibližně 80% pacientek je iniciálně léčeno záchovným výkonem parciální mastektomií, ale 1/3 z nich vyžaduje časnou reoperací z důvodu nedostatečné radikality.
- U mnoha žen je nutná totální mastektomie, bývají vhodnými kandidátkami okamžité mamární rekonstrukce. Z našeho souboru podstoupilo okamžitou rekonstrukci 14 žen.
- Přibližně u 60% pacientek indikujeme stagingový výkon na regionálních mízních uzlinách sentinelovou biopsií. Uzliny bývají metastaticky postiženy až v 5% případů.
Přesné počty budou prezentovány v konferenčním příspěvku.
Závěr
Chirurgický zákrok pro DCIS je mnohdy prostředkem diagnostiky invazivního mamárního karcinomu. Za základní operační postup u DCIS menších rozměrů považujeme parciální mastektomii, je však nutno počítat s vysokou četností reoperací. Pacientky s rozsáhlejšími lézemi bývají dobrými kandidátkami totální mastektomie s okamžitou rekonstrukcí. Indikace diagnostického chirurgického výkonu na regionálních uzlinách je předmětem odborných debat a bývá omezena na rizikové podskupiny pacientek.
Datum přednesení příspěvku: 16. 4. 2009
