Konference: 2007 XXXI. Brněnské onkologické dny a XXI. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: XXVIII. Genomika a proteomika
Číslo abstraktu: 226
Autoři: RNDr. Radek Trojanec, Ph.D.; MUDr. Ondřej Kalita, Ph.D.; RNDr. Božena Braunerová; prof. MUDr. Zdeněk Kolář, CSc.; Soňa Mlčochová; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.
Nejčastější primárními mozkové nádory jsou gliálního původu, mezi
méně časté patří například meningeomy a neuroblastomy. Gliomy jsou
známé svým potenciálem k agresivní proliferaci a difůzní invazi.
Míra přežití u pacientů s gliálními nádory je pod 50%, avšak
prognóza jednotlivých případů je velmi variabilní a je asociována s
mnoha biologickými i klinickými znaky. Pro prognózu a správnou
léčbu je zásadní určit grading nádoru (high grade x low grade),
které však často nelze běžnou histopatologickou typizací provést a
je zatížené individuální zkušeností patologa. Pro odlišení vysokého
a nízkého gradingu gliomu bylo v naší laboratoři zavedeno vyšetření
genů p53, RB1, EGFR1, stanovení delecí/amplifikací v
chromozomálních oblastech 1p36.3,
9p21.3, 19q13 a stanovení počtu kopií chromozomů 7, 10 a 13 metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Cytogenetická data jsou doplňována a korelována se standardním histologickým vyšetřením. Jednotlivé vyšetřované aberace jsou spojeny s prognózou onemocnění či predikcí léčby. Například kombinovaná delece v 1p a 19q je asociována s dobrou prognózou, délkou přežití i dobrou odpovědí na léčbu, naopak delece tumor supresorových genů p53 či RB1 s prognózou špatnou.
V souboru 39 zatím vyšetřených pacientů nebylo možno odečíst FISH u 6,1% (3/39). U 58,3% (21/36) výsledky svědčily spíše pro gliom nižšího gradingu, u 41,7% (15/36) spíše pro vyšší grading. Nejčastější aberací byla delece v oblasti 9p21.3 (15/36; 41,7%) a zvýšený počet kopií EGFR1 (12/36; 33,3%).
U pacientů s nízkým věkem rovněž provádíme stanovení počtu kopií genů N-myc, C-myc a chromozomu 8, CCND1 a chromozomu 11 a delece v oblasti 22q11.23 (BCR) z důvodu diferenciální diagnostiky neuroblastomu a meduloblastomu. Například u 24-letého pacienta vykazovala nádorová populace deleci 9p21.3 (p16 a p15), monozomii chromozomu 10, polysomii chromozomu 7 a amplifikacií genu EGFR1. Nádorové buňky vykazovaly i zmnožení chromozomálního úseku 1p36.3, 22q11.23 (gen BCR) a 9q34.1 (gen ABL). Zvýšený byl rovněž počet kopií genu CCND1 důsledkem polysomie chromozomu 11. Dominantním nálezem však byla vysoká amplifikace genu N-MYC, kterou vídáme u neuroblastomů se špatnou prognózou. Na základě cytogenetického vyšetření bylo doporučeno vyšetření specifických tumor markerů, a provedení celotělového PET/CT k odlišení primárního neuroblastomu CNS od periferní metastázy, které potvrdily primární neuroblastom CNS.
Závěr
Smyslem zavedení vyšetření gliomů pomocí FISH je zpřesnění diagnózy pacienta, vedoucí k nejvhodnější léčbě tak, jak tomu je u prezentovaného případu. Význam cytogenetického vyšetření dále poroste s rozvojem nové, specificky cílené léčby.
Tato práce je podporována granty MSM6198959216 a MPO 1H-PK/45.
9p21.3, 19q13 a stanovení počtu kopií chromozomů 7, 10 a 13 metodou fluorescenční in situ hybridizace (FISH). Cytogenetická data jsou doplňována a korelována se standardním histologickým vyšetřením. Jednotlivé vyšetřované aberace jsou spojeny s prognózou onemocnění či predikcí léčby. Například kombinovaná delece v 1p a 19q je asociována s dobrou prognózou, délkou přežití i dobrou odpovědí na léčbu, naopak delece tumor supresorových genů p53 či RB1 s prognózou špatnou.
V souboru 39 zatím vyšetřených pacientů nebylo možno odečíst FISH u 6,1% (3/39). U 58,3% (21/36) výsledky svědčily spíše pro gliom nižšího gradingu, u 41,7% (15/36) spíše pro vyšší grading. Nejčastější aberací byla delece v oblasti 9p21.3 (15/36; 41,7%) a zvýšený počet kopií EGFR1 (12/36; 33,3%).
U pacientů s nízkým věkem rovněž provádíme stanovení počtu kopií genů N-myc, C-myc a chromozomu 8, CCND1 a chromozomu 11 a delece v oblasti 22q11.23 (BCR) z důvodu diferenciální diagnostiky neuroblastomu a meduloblastomu. Například u 24-letého pacienta vykazovala nádorová populace deleci 9p21.3 (p16 a p15), monozomii chromozomu 10, polysomii chromozomu 7 a amplifikacií genu EGFR1. Nádorové buňky vykazovaly i zmnožení chromozomálního úseku 1p36.3, 22q11.23 (gen BCR) a 9q34.1 (gen ABL). Zvýšený byl rovněž počet kopií genu CCND1 důsledkem polysomie chromozomu 11. Dominantním nálezem však byla vysoká amplifikace genu N-MYC, kterou vídáme u neuroblastomů se špatnou prognózou. Na základě cytogenetického vyšetření bylo doporučeno vyšetření specifických tumor markerů, a provedení celotělového PET/CT k odlišení primárního neuroblastomu CNS od periferní metastázy, které potvrdily primární neuroblastom CNS.
Závěr
Smyslem zavedení vyšetření gliomů pomocí FISH je zpřesnění diagnózy pacienta, vedoucí k nejvhodnější léčbě tak, jak tomu je u prezentovaného případu. Význam cytogenetického vyšetření dále poroste s rozvojem nové, specificky cílené léčby.
Tato práce je podporována granty MSM6198959216 a MPO 1H-PK/45.
Datum přednesení příspěvku: 25. 4. 2007
