Konference: 2015 XXXIX. Brněnské onkologické dny a XXIX. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Radioterapie
Téma: VI. Radioterapeutické metody
Číslo abstraktu: VI/ 138
Autoři: Prof. MUDr. Jindřich Macháček, CSc.; prof. MUDr. Pavel Šlampa, CSc.
Radiační onkologie v ČR je samostatný medicínský obor zabývající se prevencí, diagnostikou a terapií zhoubných nádorů ionizujícím zářením a systémovou terapií. Při zrodu dnešní radiační onkologie hrály rozhodující roli objevy paprsků X (W. K. Roentgen 1895) a přirozené radioaktivity (Curie, 1898). Tyto historické události koncem 19. století byly neuvěřitelně rychle uváděny do medicínské praxe. Přístrojová technika byla ve svých počátcích velmi nedokonalá, dávkování bylo značně nepřesné a léčebné použití zaznamenalo až nepřiměřený boom, a to zejména v léčbě nenádorových chorob. Připočteme-li k tomu tehdejší velmi chabé radiobiologické znalosti, pak musíme přijmout nepříjemná fakta z prvních desetiletí 20. století o vysokém radiačním riziku a vážném, mnohdy i smrtelném poškození pacientů a zdravotnického personálu. Také v české medicíně dochází k rychlému využití ionizujícího záření. Za zakladatele rentgenologie a radioterapie u nás je považován prof. Jedlička, který už v roce 1902 začíná používat ionizující záření v léčbě a diagnostice a buduje ústav, nazvaný Jedličkův. V roce 1923 je založen Státní radiologický ústav v Praze, v letech 1933–1936 pak Ústav radiační onkologie na Bulovce, roku 1935 Masarykův ústav v Brně, roku 1948 Radiologická klinika v Hradci Králové. Další pracoviště pak vznikají zejména v rámci krajských nemocnic, např. v roce 1950 Ústav léčby zářením Ostrava- -Paskov. Důležitým mezníkem je založení České radiologické společnosti s onkologickou sekcí (1951). Radioterapie vstupuje mezi základní lékařské obory již v 50. letech 20. století. V současnosti radiační onkologie zůstává významnou součástí české onkologie a disponuje vlastní odbornou společností SROBF JEP. Je zastoupena ve vědecké radě ČLK, má akreditační komisi. Může se pochlubit důkladně propracovaným systémem postgraduálního vzdělávání a léčebnými standardy. Je nutné také zmínit i počet habilitovaných aktivních radiačních onkologů (celkem asi 15–16 prof. a doc.), skutečnost v minulém století nepředstavitelná. Nejbližší perspektivy oboru spočívají předně v rychlém zapojení sofi stikované techniky do široké praxe. S novými pokroky v radiobiologii očekáváme výhledově dosažení podstatné diferenciace v senzitivitě nádorové a zdravé tkáně. Takto by bylo možno dosahovat nejen větších kurativních protinádorových efektů a rozšíření působnosti léčebné metody, ale také významnějšího šetření zdravých tkání a minimalizaci radiačního poškození.
Datum přednesení příspěvku: 9. 4. 2015