CT a MR vyšetření v oblasti hlavy a krku

   Zobrazovací metody u onkologických nemocných prodělaly za posledních 40 let revoluční proměnu. Zatímco v sedmdesátých letech 20. století byla k dispozici v podstatě jen zobrazení pomocí konvenční radiodiagnostiky: skiagrafické snímky, konvenční tomografie, skiaskopická vyšetření anebo vyšetření invazivní, pomocí angiografie a pneumometody /pneumoencefalografie/, byla v průběhu sedmdesátých let minulého století započata doba výpočetní tomografie a magnetické rezonance. Nová vlna přichází do českých zemí až v osmdesátých letech, kdy jsou ve větší míře instalovány výpočetní tomografy. Éra magnetické rezonance je opožděna ještě více, masivnější instalace přístrojů se rozbíhá až v letech devadesátých.

   Zcela převratným způsobem však dochází ke změně nkologického zobrazování po roce 2000. Z diagnostické praxe jsou zcela vytlačeny zastaralé a zatěžující pneumometody a konvenční tomografie. S novým tisíciletím jsou ve světě do klinické praxe implementovány nové vyšetřovací postupy multidetektorové výpočetní tomografie, nové techniky zobrazení magnetickou rezonancí a poté i hybridní metody spojující v sobě radiodiagnostické postupy a postupy vyšetření nukleární medicíny. Nově se vymezuje místo angiografie v onkologické diagnostice. Diagnostický význam ustupuje do pozadí, cévní morfologická diagnostika je téměř bez výjimky nahrazena CT angiografií a MR angiografií. Angiografie se stává především součástí intervenčních výkonů. Onkologické intervenční výkony umožňují klientům s maligním onemocněním nabídnout celou škálu paliativních i kurativních výkonů a měly by být dostupné v každém centru komplexní onkologické péče. Tyto výkony zvyšují kvalitu života klientů a významně prodlužují zbytek jejich života. Intervenční radiologie se tak stává nedílnou součástí komplexní onkologické páče v případě řady maligních onemocnění. To ale také zásadním způsobem zvyšuje nároky na intervenčního radiologa, který se stává ošetřujícím lékařem a musí mít také jasnou představu o celé léčbě klienta a hlavně o řešení případných komplikací. Nestačí výkon „pouze" provést, ale je třeba nemocného pravidelně sledovat, zvát ho na kontroly a nést svůj díl odpovědnosti za léčbu.

   Nutno však dodat, že se zavedením přímé digitalizace se objevují i nové diagnostické postupy. Dokonalejší metodiky akvizice dat a jejich zpracování s sebou přinášejí převratné možnosti zobrazení tkání na úrovni mikrostruktury, na molekulární úrovni a v oblasti funkční diagnostiky. Hodnocení planárních obrazů i trojrozměrné modelování struktur bílé hmoty napomáhá vytvořit představu o prostorovém uspořádání některých jasně definovaných struktur bílé hmoty, jako jsou průběh kortikospinálního traktu a také uspořádání corpus callosum, a hodnotit jejich prostorový vztah k nádorové tkáni. Vhodnou kombinací zobrazovacích metod a intervenčních výkonů je možno dosáhnout optimálního hodnocení charakteru růstu patologické tkáně a jejího gradingu s úmyslem zajištění maximálního benefitu pro pacienta.