Cost-benefit tumor markeru SCCA v dispenzární péči pacientek s dlaždicobuněčným karcinomem děložního hrdla.

   Úvod

   Nádorové markery hrají u karcinomu děložního hrdla roli při odhadu rozsahu onemocnění, jsou faktorem signalizujícím prognózu a jsou i součástí vyšetřovacího algoritmu detekce recidiv základního onemocnění pacientek v dispenzární péči. V histologických typech karcinomu děložního hrdla převažuje dlaždicobuněčný karcinom, který tvoří 60–80 % karcinomů v této oblasti. Základním tumorovým markerem vzhledem k rozložení histologických typů karcinomu děložního hrdla je tedy squamous cell carcinoma antigen (SCCA).

   Cíl

   Zhodnocení významu tumor markeru SCCA pro rutinní sledování pacientek a diagnostiku recidiv po primární léčbě s využitím radikální chirurgické léčby časných (operabilních) stádií dlaždicobuněčného karcinomu děložního hrdla.

   Materiál a metodika

   Jedná se o retrospektivní analýzu 125 pacientek, které absolvovaly radikální operační řešení časných stadií spinocelulárního karcinomu děložního hrdla v letech 2001-2009 na Gynekologicko-porodnické klinice LF MU a FN Brno. Operabilní časná stádia jsou definována rozsahem od T1a1 s lymfovaskulární invazí po T2a2 dle TNM klasifikace. Pacientky byly v souladu s pooperační TNM klasifikací a v závislosti na rizikových faktorech převedeny do dispenzární péče nebo indikovány k adjuvantní léčbě ve formě radioterapie, resp. kombinované chemoradioterapie. Dále byly sledovány sérové hladiny SCCA v průběhu pravidelné dispenzární péče, a to v ročním intervalu nebo při manifestaci klinických potíží v rámci restagingu s cílem diagnózy ev. recidivy základního onemocnění.

   Výsledky

   V rámci následné dispenzární péče, kterou z původního počtu 125 pacientek pravidelně absolvovalo 105 žen, bylo zjištěno 8 recidiv základního onemocnění. U 7 pacientek se jednalo o interval 7-21 měsíců od ukončení primární terapie, u jedné pak byla recidiva zachycena po 8 letech. K elevaci SCCA došlo v našem souboru v 7 případech, senzitivita SCCA tedy byla 87,5 %. U dvou (25 %) pacientek byla elevace SCCA prvním příznakem recidivy onemocnění, ostatní recidivy byly diagnostikovány na základě klinických potíží, které se manifestovaly mimo rámec pravidelných dispenzárních kontrol. Nebyl významný rozdíl v přežití pacientek se symptomatickou a asymptomatickou recidivou.

   Závěr

   SCCA je senzitivním markerem recidivy onemocnění, zejména u pacientů s elevací tumor markeru před primární operací. Nejčastěji se recidivy manifestují během prvních dvou let po ukončení primární terapie, sérová pozitivita se vyskytuje ve větších souborech u cca 80 % recidiv. Pravidelné sledování pacientek po primární léčbě malignity děložního hrdla (s využitím radikální chirurgie) v přesně určených intervalech a diagnostika recidivy v asymptomatickém stádiu však nezlepšují přežití ve srovnání se symptomatickými pacientkami, které se dostaví na kontrolu s klinickými projevy recidivy.

Literatura:

1.  Bolli JA, Doering DL, Bosscher JR et al. Squamous cell carcinoma antigen: clinical utility in squamous cell carcinoma of the uterine cervix. Gynecol Oncol 1994; 55(2): 169–173.

2.  Duyn A, Van Eijkeren MV, Kenter G et al. Recurrent cervical cancer: detection and prognosis. Acta Obstet Gynecol Scand 2002; 81(4): 351–355.

3.  Esajas MD, Duk JM, de Bruijn HW et al. Clinical value of routine serum squamous cell carcinoma antigen in follow-up of patients with early-stage cervical cancer. J Clin Oncol 2001; 19(19): 3960–3966.

4.  Morice P, Deyrolle C, Rey A et al. Value of routine follow-up procedures for patients with stage I/II cervical cancer treated with combined surgery-radiation therapy. Ann Oncol 2004; 15(2): 218–223.

5.  Mlynček M. Sledování po ukončení léčby. In: Cibula D, Petruželka L et al (eds). Onkogynekologie. Praha: Grada Publishing 2009: 450–451.