Konference: 2006 2. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie
Kategorie: Nádory dětského a adolescentního věku
Téma: Pokroky v klinické diagnostice zhoubných nádorů I
Číslo abstraktu: 041
Autoři: prof. MUDr. Vladimír Mihál, CSc.; doc.MUDr. Dagmar Pospíšilová, Ph.D.; prof. MUDr. Zdeněk Novák, CSc.; Prof. RNDr. Mgr. Marie Jarošová, CSc.; RNDr. Milena Holzerová, Ph.D.; doc. MUDr. Marián Hajdúch, Ph.D.
Akutní lymfoblastická leukémie je nejčastějším
typem leukémie a nejčastěji léčeným nádorovým onemocněním u dětí.
Pokrok v léčbě ALL vedl obecně k lepší míře přežívání, nicméně
benefit u dětí je daleko větší než u dospělých. Boissel a spol.
upozornili, že významným faktorem může být aplikace odlišných
léčebných režimů („rozdílnost v léčebných přístupech/režimech
užívaných dětskými a dospělými hematology). Když porovnali výsledky
15–20letých adolescentů s ALL, kteří byli léčeni ve Francii buď
„pediatrickým“ protokolem FRALLE-93 nebo dospělým“ LALA-94, byly
velké rozdíly zaznamenány v přežívání bez události (EFS) po 5
letech léčby (67 % vs 41%), ale i v přežívání bez známek onemocnění
(72 % vs 49%), všechno ve prospěch pediatrické skupiny.
Velmi pečlivě provedenou studii o signifikantní diferenci v přežití adolescentů s ALL v závislosti na druhu léčebného protokolu publikovala holandská hemato-onkologická kooperativní skupina v roce 2004. Adolescenti léčení podle pediatrických DCOG protokolů měli v 5 letech od diagnózy o 35% vyšší pravděpodobnost přežití než dospívající pacienti na protokolech HOVON. Pro adolescenty ve věku 15–18 let bylo na protokolech DCOG 5leté EFS 69%, což bylo statisticky signifikantně vyšší než EFS5 u pacientů na protokolech HOVON (34 %; P = 0,0001).
V České republice jsou pacienti s ALL léčení v dětských onko-hematologických centrech až do věku 18 let. Provedli jsme hodnocení celkového přežití v letech 1995–2003 u starších dětí a dospívajících s ALL ve věku 15–18 let, kteří byli léčeni protokolární léčbou (ALL-BFM 95 a ALL IC-BFM 2002) a celkové přežití mladých dospělých pacientů s ALL (ve věku 19–22 let). Pacienti léčení pediatrickými protokoly vykázali medián přežití 62,3 měsíců, pacienti na protokolech pro dospělé pouze 29,2 měsíců. Deseti procentní rozdíl celkového přežití nebyl statisticky významný (p = 0,494). Jako zdroj informací jsme využili Národní onkologický registr, ÚZIS ČR.
Provedli jsme analýzu rozdílů všech publikovaných srovnávacích studií. Za nejpravděpodobnější vysvětlení rozdílných léčebných výsledků adolescentů a mladých dospělých na „nepediatrických“ protokolech se nabízí následující vysvětlení:
Analýzy všech retrospektivních studií prokazují, že pacienti v adolescentním věku i mladí dospělí mohou mít značný benefit z pediatrických léčebných přístupů, které mohou být vhodně adaptované pro pacienty této věkové skupiny. Jedinou zemí na světě, kde po vážné konzultaci dětských a dospělých hematologů již byly připraveny speciální léčebné protokoly pro adolescenty a mladé dospělé (Adolescents and Young Adults – AYA), je zatím pouze Velké Británie.
Velmi pečlivě provedenou studii o signifikantní diferenci v přežití adolescentů s ALL v závislosti na druhu léčebného protokolu publikovala holandská hemato-onkologická kooperativní skupina v roce 2004. Adolescenti léčení podle pediatrických DCOG protokolů měli v 5 letech od diagnózy o 35% vyšší pravděpodobnost přežití než dospívající pacienti na protokolech HOVON. Pro adolescenty ve věku 15–18 let bylo na protokolech DCOG 5leté EFS 69%, což bylo statisticky signifikantně vyšší než EFS5 u pacientů na protokolech HOVON (34 %; P = 0,0001).
V České republice jsou pacienti s ALL léčení v dětských onko-hematologických centrech až do věku 18 let. Provedli jsme hodnocení celkového přežití v letech 1995–2003 u starších dětí a dospívajících s ALL ve věku 15–18 let, kteří byli léčeni protokolární léčbou (ALL-BFM 95 a ALL IC-BFM 2002) a celkové přežití mladých dospělých pacientů s ALL (ve věku 19–22 let). Pacienti léčení pediatrickými protokoly vykázali medián přežití 62,3 měsíců, pacienti na protokolech pro dospělé pouze 29,2 měsíců. Deseti procentní rozdíl celkového přežití nebyl statisticky významný (p = 0,494). Jako zdroj informací jsme využili Národní onkologický registr, ÚZIS ČR.
Provedli jsme analýzu rozdílů všech publikovaných srovnávacích studií. Za nejpravděpodobnější vysvětlení rozdílných léčebných výsledků adolescentů a mladých dospělých na „nepediatrických“ protokolech se nabízí následující vysvětlení:
- významně nižší celková kumulativní dávka metotrexátu
- nekonstantní zařazování části reindukční/intenzifikační léčby
- krátká nebo žádná udržovací léčba
- častá indikace autologní transplantace kmenových buněk
- delší časový interval mezi jednotlivými cykly chemoterapie
- významné rozdíly v kumulativní dávce některých dalších cytostatik: 6-merkaptopurin, dexamethazon, L-asparagináza a vinkristin aj.
- horší citlivost na chemoterapii
- menší compliance s léčbou u adolescentů a mladých dospělých
Analýzy všech retrospektivních studií prokazují, že pacienti v adolescentním věku i mladí dospělí mohou mít značný benefit z pediatrických léčebných přístupů, které mohou být vhodně adaptované pro pacienty této věkové skupiny. Jedinou zemí na světě, kde po vážné konzultaci dětských a dospělých hematologů již byly připraveny speciální léčebné protokoly pro adolescenty a mladé dospělé (Adolescents and Young Adults – AYA), je zatím pouze Velké Británie.
Datum přednesení příspěvku: 8. 12. 2006
