Citlivé téma - spiritualita pacientů

Spiritualita je jedním z faktorů, které ovlivňují zdraví u mnoha lidí. Koncept spirituality je možné nalézt ve všech kulturách i společnostech. Spirituální aspekty zdraví a nemoci jsou široce zdokumentovány v příbězích pacientů v odborných studiích. Četné studie dokazují, že pacienti by rádi se svými lékaři diskutovali o svých spirituálních potřebách. Jiné studie naznačují, že by spiritualita mohla mít vliv na přijetí či nepřijetí onemocnění pacientem. Důležitost spirituálních potřeb u hospitalizovaných pacientů zohledňuje i ošetřovatelský proces.

Medicína je profesionální služba, jejíž hodnota je neodmyslitelně spirituální: péče o druhé soucitnou cestou. Soucit, ve své podstatě znamená, že s někým něco snášíme, někomu něco pomáháme nést. Soucitná péče znamená, že kráčíme po boku našich pacientů a jejich rodinných příslušníků a pomáháme jim snášet jejich utrpení. To od zdravotníků vyžaduje hlubší kontakt s pacienty než jaký je běžný na sociální úrovni. Vyžaduje to znalosti o tom, v co daný pacient věří a jaké vyznává hodnoty, včetně jeho snů, nadějí, víry a strachů. Zjištění a porozumění těmto výše uvedeným bodům je základem spirituální historie pacienta. „Spirituální potřeby nesmí být ignorovány, je to to, co nás činí lidmi" (Frankl, 2006). Spirituální část osobnosti každého člověka je neodmyslitelně spojena jak s emocionální, tak fyzickou i intelektuální částí života.

Spirituální otázky přichází na mysl pacientům při různých onemocněních. Některé spirituální otázky, zejména po smyslu bytí, přicházejí na mysl pacientům, kteří jsou ohroženi na životě:

• Kdo dal mému životu smysl a cíl?
• 
  
• Proč se to přihodilo zrovna mně?
• 
  
• Jak se vyrovnám s touto ztrátou?
• 
  
• Co se mnou stane po smrti?
• 
  
• Pokud existuje Bůh, je zde i pro mne?
• 
  
• Jak si mne lidé zapamatují? Budou si mne vůbec pamatovat?
• 
  
• Jak mohu žít, když vím, že brzy zemřu?

Úkolem zdravotníků není poskytovat odpovědi na tyto otázky. Úkolem zdravotníků je poskytovat pacientům podporu a povzbuzení, aby hledali odpovědi na tyto otázky. Jako zdroj možných odpovědí můžeme využít pacientovo náboženství, spirituální víru nebo jeho životní hodnoty. Doporučení duchovního nebo jiného pastoračního pracovníka je často klíčovým zdrojem pro nalézaní odpovědí, jež si pacient klade.

Obvykle je smysl onemocnění nebo zdraví přímo spojen s vnímáním světa osobností pacienta. Víra pacienta a jeho vnímání světa obvykle hluboce ovlivňují jeho vnímání onemocnění, vyrovnání se s onemocněním a léčbu onemocnění. Někteří pacienti mohou onemocnění vnímat jako určitý druh trestu. Jiný návrat ke zdraví podmiňují změnou životních cílů. Nicméně jiní mohou označit jejich chování za nesprávné nebo odporující zdravému rozumu. Spiritualita je důležitá ve všech fázích zdraví či nemoci, zvláštní význam však nabývá při terminálním onemocnění, procesu umírání a smrti samotné.

Například pacienti s budhistickým vyznáním mohou odstranění bolesti a utrpení vnímat jako primární životní cíl. Věří, že jejich duch bude po úmrtí přenesen do jiného života skrze reinkarnaci. Z tohoto důvodu mohou souhlasit s léčbou, který zlepší jejich kvalitu života, ale mohou odmítat zákroky, které prodlužují jejich život. Jiní pacienty naopak díky jejich náboženskému přesvědčení budou vyhledávat jakékoli možnosti léčby, jež by jejich život prodloužila. Další pacienti „vnímají nemoc jako Boží trest a odmítají jakoukoli léčbu" (Macková, 2007). Jiní mohou věřit v hodnotu konání dobra ve světě a práci pro druhé. Pokud onemocnění ovlivní jejich schopnost vykonávat práci a dobro pro druhé, je potřeba pomoci jim nalézt jiné způsoby, jak by tento svůj smysl života naplnili.

Zdravotníci nejsou trénováni v teologických otázkách, proto nemohou pacientům v těchto komplikovaných otázkách poskytnout fundované odpovědi. V této oblasti jsou však odborníky duchovní a pastorační pracovníci. Úkolem zdravotníků tak je, aby dokázali odhadnout, nakolik víra pacienta ovlivňuje jeho rozhodování ohledně léčby a případně zprostředkovali na duchovního kontakt.

Například, pokud odmítneme pacientovo tvrzení, že jeho onemocnění je trestem od Boha, pohrdáme tak jeho hodnotovým systémem. Naopak duchovní může v této situaci pomoci pacientu lépe porozumět tomu, zda jeho přesvědčení vychází z nezdravého pocitu viny nebo z náboženské tradice. Lékař může napomoci pacientu pochopit důsledky plynoucí z odmítnutí léčby, duchovní může napomoci pacientu pochopit lépe víru jako celek.

Získávání spirituální historie pacienta není ničím jiným, než rozhovorem o víře a životních hodnotách pacienta. Pokud chceme získat spirituální historii, musíme jednoduše naslouchat životnímu příběhu pacienta. Pacienti obvykle vnesou spirituální potřeby do svého rozhovoru se zdravotníky jako otázku nebo nějakou poznámkou během rozhovoru. Například poznámkou typu: „Modlím se, abych neměl rakovinu" nebo „Vím, že zázraky se dějí". Občas stačí pouhá reflexe této poznámky k tomu, abychom získali spirituální historii pacienta. V praxi tato reflexe může vypadat například takto: „ Zdá se mi, že je pro vás modlitba důležitá". Spirituální otázky mohou vyvstávat v klinickém kontextu a je důležité, aby na ně zdravotníci uměli bezprostředně reagovat.

Spirituální historii je možno získávat během prvního vyšetření pacienta. Během prvního kontaktu se však ptáme pouze na základní věci. Podrobnější dotazy na spirituální historii pacienta je vhodné ponechat na další setkání.

Spirituální historie, stejně jako ostatní části pacientovy historie, je na pacienta orientovaná, ne na zdravotníka. Obracení na víru není v profesionálním kontaktu akceptovatelné (Macková, 2008). Stejně tak výsměch pacientově víře není akceptovatelný. Je důležité, jakým způsobem je rozhovor veden a jak jsou kladeny otázky.

Na závěr lze shrnout spirituální historii pacienta do čtyř bodů, na které bychom měli vždy pamatovat.

1. Víra a náboženství
   
2. Důležitost a vliv
   
3. Komunita náboženská
   
4. Vlastní naplnění spirituálních potřeb

Literatura:

1. Frankl, V. E.: A přesto říci životu ano: psycholog prožívá koncentrační tábor. Kostelní Vydři: Karmelitánské nakladatelství, 2006. 175 s. ISBN 8071928666.
   
2. Macková, M. Jak dodat naději v beznadějné situaci? Zdravotnictvo a sociálna práca, Bratislava: Sapientia 2, 3, 2007. ISSN 1336-9326.
   
3. Macková, M. Jak se vyrovnat s emocionální bolestí? Opava: Marie Macková, 2008. 52 s. ISBN 978-80-254-2247-2.