Cílená biologická terapie a ionizující záření - víme jakou lze očekávat toxicitu?

Cílená biologická terapie se širokým spektrem preparátů je v současné době standardní modalitou v léčbě solidních nádorů. Nízká toxicita většiny preparátů umožnila dlouhodobou léčbu zahrnující i adjuvantní indikace.

Detailně popsaný mechanizmus efektu v řadě experimentálních prací umožnil i využití biologické terapie jako potenciátoru ionizujícícho záření. Biologická léčba je pak v kvalitativně nové pozici – její podávání je krátkodobé, jednorázové a je součástí kurativního přístupu.

Toxicita biologické léčby v kombinaci se zářením lze jen omezeně stanovit v preklinických studiích u experimentálních nádorů. Klinické studie, které konzistentně hodnotí toxicitu kombinované terapie, jsou ojedinělé a vztahují se převážně k modulaci EGFR. Přesto se ukazuje, že potenciace efektu záření je v nenádorových tkáních významná a přibývá referencí o neočekávané těžké toxicitě záření v kombinaci s různými modulátory. U nemocných z ÚRO dokumentujeme případy těžké toxicity při léčbě nádorů ORL oblasti zářením s modulací EGFR. Nápadně kontrastují s obvykle hladkým průběhem léčby u ostatních nemocných na stejné terapii. V rámci popsaných mechanizmů efektu nejsme schopni neobvyklou toxicitu predikovat. Neměli jsme k dispozici vhodné biomarkery. Nejasný efekt biologické léčby na nenádorové tkáně, abskopální efekty záření, nejasný mechanizmus potenciace (vliv na všechna „R“ podle Witherse), neurčené biomarkery pro některé modulátory a nedostatek preklinických experimentů u nenádorových tkání, to vše je podkladem pro nejistotu v toxicitě biologické terapie se zářením. První studie s „bioradioterapií“ přinesly příznivé výsledky, ale dále je nutné dlouhodobě sledovat a hodnotit bezpečnost léčby, pokud se nepodaří toxicitu predikovat.