CHIRURGICKÁ LÉČBA DIFUZNÍCH NÍZKOSTUPŇOVÝCH GLIOMŮ

Východiska:

 Difuzně rostoucí nádory WHO stupně II se zásadně liší svou biologickou povahou od nádorů WHO stupně I, což znamená i rozdíly v managementu těchto dvou podskupin. V poslední době je v chirurgické terapii difuzních nízkostupňových gliomů zdůrazňován co nejvíce aktivní přístup s tendencí k radikálnímu odstranění tumoru za využití veškerých dostupných prostředků a zmiňována je také tzv. supratotální resekce nádoru. Důvodem je, že rozsah resekce nádoru je jedním ze základních prognostických faktorů.

Cíl:

 Operace nádorů mozku se standardně provádějí za použití operačního mikroskopu. Ve snaze o provedení co nejradikálnější resekce nádoru se využívá řady specifických technik. Vše začíná již řádným předoperačním plánováním a v případě potřeby doplněním specifických technik magnetické rezonance, jako je funkční magnetická rezonance nebo vyšetření tenzorů difuze apod. V případě vztahu k elokventním oblastem mozku se využívá neurofyziologické monitorace nervových drah nebo se provádějí tzv. awake operace (operace s bdělou fází). K přesné lokalizaci kraniotomie a kontrole během resekčního výkonu se standardně využívá neuronavigace. Peroperačně je možno využít i zobrazovací metody – magnetickou rezonanci nebo ultrazvuk. Při resekci nádorové tkáně se k drcení a následné aspiraci nádoru používá ultrazvukový aspirátor (CUSA).

Závěr:

 Neurochirurgický výkon je základním léčebným přístupem v terapii pacientů s difuzními nízkostupňovými gliomy. Precizní diagnostika, pečlivé naplánování operace a její důsledné provedení směřuje k co možno nejradikálnější exstirpaci patologického ložiska s minimalizací rizika pro pacienta.