Chemoterapie karcinomu prostaty, možnosti cytotoxické léčby, její racionální podání.

Zhoubné nádory prostaty dlouhodobě patří mezi nejčastější onkologické diagnózy mužské populace, dosahují 11.1 % nádorových onemocnění mužské populace v České republice. V době diagnózy je více než 80 % nádorů prostaty hormonálně dependentních. Endokrinní léčba je proto základní metodou volby terapie pokročilých a generalizovaných onemocnění. Suprese androgenů navodí masivní apoptózu nádorových buněk. Medián trvání odpovědi se pohybuje mezi 12 – 24 měsíci. Pak přes kastrační hladiny androgenů dochází k progresi onemocnění. Vznik a rozvoj hormonálně independentního karcinomu prostaty (HICaP) je spojen s neuroendokrinní diferenciací. V nádorové populaci převažují nádorové buňky, neschopné reagovat na hormonální manipulaci. Hormonálně independentní karcinom prostaty je spojen s nepříznivou prognózou a vede během několika měsíců ke smrti postiženého (obr. 1). Medián přežití se pohybuje mezi 9 – 12 měsíci


Obr. 1: Přirozený vývoj CaP

Pro HICaP charakteristické kontinuální zvyšování prostatického specifického antigenu (PSA) s/bez známkami objektivní progrese při kastračních hladinách testosteronu a adekvátní androgenní supresi. V klinickém obraze dominuje algický syndrom při kostním postižení, anemie a zhoršený perfomance status. Postižení skeletu vede často k dalším komplikacím (vznik zlomenin, komprese míchy, myelosuprese). Předpokládaná doba přežití závisí na rozsahu postižení a symptomech onemocnění (tab. 1)

Tab. 1: Charakteristika postižení a přežití při HICaP



Prostatický specifický antigen, resp. jeho sérová hladina, je indikátorem léčebné odpovědi všech stadií karcinomu prostaty. Nejinak je tomu i u chemoterapie. Jako dobrou léčebnou odpověď hodnotíme pokles o 50, resp. 75 % a více. Ukazatelem stabilizace onemocnění je doubling time PSA. Pokles PSA o méně než 50 % a časná progrese PSA (krátký doubling time) jsou nepříznivými faktory.
Pohled na účelnost chemoterapie karcinomu prostaty se změnil v konci minulého století. Nejprve režim mitoxantronu s prednisonem, a později zařazení docetaxelu do schémat léčby, znamená pro nemocné s hormonálně refrakterním karcinomem prostaty zlepšení kvality života, zlepšení alogického syndromu a prodloužení života. Za optimální je prezentována podle závěrů ASCO a SIU 2004 třítýdenní aplikace docetaxelu.
Předkládáme zkušenosti s podáváním obou režimů, tedy mitoxantronu s prednisonem u 31 nemocných a docetaxelu u 13 mužů s karcinomem prostaty. Naším cílem je srovnání obou režimů jak z pohledu vedlejších nežádoucích účinků, tak i efektivity léčby a přežití.
Oba režimy jsou provázeny jen nevýznamným množstvím vedlejších nežádoucích účinků, pro nemocné není příliš zatěžující a je možné ambulantní podání. Toxicita není limitující pro aplikaci. Ve shodě se závěry ASCO léčba vede k ústupu symptomů při uspokojivé kvalitě života. Výsledky studií znamenají obrat v pohledu na cytotoxickou terapii HICaP, závěry naší práce tento závěr podporují.