Konference: 2005 XXIX. Brněnské onkologické dny a XIX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Chemoterapie
Téma: Karcinom prostaty a penisu
Číslo abstraktu: 132
Autoři: MUDr. Michaela Matoušková; Doc. MUDr. Miroslav Hanuš (-2015), CSc.; MUDr. Jiří Novák
Vznik a rozvoj hormonálně independentního
karcinomu prostaty (HICaP) je spojen s neuroendokrinní
diferenciací. V nádorové populaci převažují nádorové buňky,
neschopné reagovat na hormonální manipulaci. Hormonálně
independentní karcinom prostaty vede během několika měsíců ke smrti
postiženého. Medián přežití se pohybuje mezi 9-12 měsíci.
Hormonálně independentní karcinom prostaty provází kontinuální vzestup hladin PSA s/bez známkami objektivní progrese při adekvátní androgenní deprivaci. Klinickému obrazu dominuje algický syndrom při kostním postižení, anemie a zhoršený perfomance status. Postižení skeletu vede často k dalším komplikacím (vznik zlomenin, komprese míchy, myelosuprese). Předpokládaná doba přežití závisí na rozsahu postižení a symptomech onemocnění.
Indikací k zahájení chemoterapie byl algický syndrom. Zachování kvality života a důstojné dožití je základním požadavkem na všechny léčebné modality u takto nemocných. Sledujeme efekt a toxicitu paliativní léčby v režimu mitoxantron s prednisonem.
V letech 1997-2004 jsme 31 pacientům s HICaP podávali v kombinaci mitoxantron 12 mg/m2 každé tři týdny a prednison
10 mg denně do kumulativní dávky mitoxantronu. Toxicitu, léčebnou odpověď a kvalitu života nemocných jsme hodnotili každé tři cykly.
Průměrný věk nemocných byl 61,8 roku 4873. Podali jsme průměrně 4,8 cyklu 212.
Odpověď (klinický efekt s ústupem bolesti a významným poklesem PSA) byla dosažena u 19 pacientů (tj. u 65 %), částečná u 7 mužů (23 %), neodpovědělo 5 pacientů (16 %). Hematologická toxicita dosáhla maximálně st. II. Ekg nevykazovalo známky toxicity, u nemocného s více než 10 cykly po dvou letech došlo k závažné kardiomyopatii a úmrtím.
Dobu trvání odpovědi jsme zaznamenali 13 měsíců 523, přežití zatím průměrně 17,5 měsíce.
Režim mitoxantron s prednisonem byl podle závěrů ASCO 2000 léčbou volby u nemocných s hormonálně independentním karcinomem prostaty. Nyní je považován za režim vhodný u symptomatických nemocných. Terapie v tomto schématu není pro nemocné zatěžující a nevyžaduje pobyt na lůžku. Tolerance léčby je dobrá. Toxicita není limitující pro aplikaci. Podávání léčby vede k ústupu symptomů a mírnému prodloužení života nemocných při uspokojivé kvalitě života.
Hormonálně independentní karcinom prostaty provází kontinuální vzestup hladin PSA s/bez známkami objektivní progrese při adekvátní androgenní deprivaci. Klinickému obrazu dominuje algický syndrom při kostním postižení, anemie a zhoršený perfomance status. Postižení skeletu vede často k dalším komplikacím (vznik zlomenin, komprese míchy, myelosuprese). Předpokládaná doba přežití závisí na rozsahu postižení a symptomech onemocnění.
Indikací k zahájení chemoterapie byl algický syndrom. Zachování kvality života a důstojné dožití je základním požadavkem na všechny léčebné modality u takto nemocných. Sledujeme efekt a toxicitu paliativní léčby v režimu mitoxantron s prednisonem.
V letech 1997-2004 jsme 31 pacientům s HICaP podávali v kombinaci mitoxantron 12 mg/m2 každé tři týdny a prednison
10 mg denně do kumulativní dávky mitoxantronu. Toxicitu, léčebnou odpověď a kvalitu života nemocných jsme hodnotili každé tři cykly.
Průměrný věk nemocných byl 61,8 roku 4873. Podali jsme průměrně 4,8 cyklu 212.
Odpověď (klinický efekt s ústupem bolesti a významným poklesem PSA) byla dosažena u 19 pacientů (tj. u 65 %), částečná u 7 mužů (23 %), neodpovědělo 5 pacientů (16 %). Hematologická toxicita dosáhla maximálně st. II. Ekg nevykazovalo známky toxicity, u nemocného s více než 10 cykly po dvou letech došlo k závažné kardiomyopatii a úmrtím.
Dobu trvání odpovědi jsme zaznamenali 13 měsíců 523, přežití zatím průměrně 17,5 měsíce.
Režim mitoxantron s prednisonem byl podle závěrů ASCO 2000 léčbou volby u nemocných s hormonálně independentním karcinomem prostaty. Nyní je považován za režim vhodný u symptomatických nemocných. Terapie v tomto schématu není pro nemocné zatěžující a nevyžaduje pobyt na lůžku. Tolerance léčby je dobrá. Toxicita není limitující pro aplikaci. Podávání léčby vede k ústupu symptomů a mírnému prodloužení života nemocných při uspokojivé kvalitě života.
Datum přednesení příspěvku: 26. 5. 2005
