CETUXIMAB V TERAPII LOKÁLNĚ POKROČILÉHO KARCINOMU DUTINY ÚSTNÍ

Východiska:

Nejčastějším zhoubným nádorem dutiny ústní je spinocelulární karcinom. V ČR se vyskytuje s incidencí4,3/100 000 a mortalitou 2,1/100 000 obyvatel, čas­těji u mužů. I přes dobrý přístup dutiny ústní klinickému vyšetření, přichází většina pacientů s pokročilým nálezem a klinickému stadiu IV odpovídá 38 %. Pravděpodob­nost pětiletého přežití u klinického stadia IV je 8 %. Takto pokročilé tumory jsou většinou již inoperabilní, nebo by operace v této oblasti byla pro pacienta příliš mutilující. V takových případech je konzervativní terapie významným hráčem. Dříve klasickou chemoradioterapii dnes v některých indikacích úspěšně nahrazuje bioradioterapie. Tento trend navíc podporuje snaha o změnu léčebného plánu u pacientů HPV/p16 pozitivních, nekuřáků, kteří byli doposud léčeni podle stejného protokolu. Bioradio­terapie monoklonální protilátkou třídy IgG1, cetuximabem, ve známé Bonnerově studii prokázala delší přežití u lokálně pokročilých tumorů s výhodou menší systémové toxicity. Velmi dobré výsledky této moderní léčby jsme zaregistrovali také na našem pracovišti.

Popis případu:

Na ambulanci naší kliniky se dostavil 49letý muž ode­slaný praktickým zubním lékařem k preprotetické úpravě vlajícího hřebene. Vyšetření ukázalo výraznou kontrakturu na 1,2 cm, rozsáhlou ulceraci velikosti 4 x 3 cm v retromolární krajině a submandibulárně zvětšené uzliny. Na OPG byla patrná osteolýza v retromolární krajině vlevo. Histologické vyšetření stanovilo diagnózu středně di­ferencovaný spinocelulární karcinom retromolární oblasti vlevo, T4N2aM0. Vzhledem k inoperabilnímu stavu byla u pacienta zahájena chemoterapie (CHT). Po dvou cyklech CHT (cDDP/FU) došlo k progresi onemocnění, proto následovala změna terapeutického plánu na bioradioterdopii (bioRT). Po absolvování bioRT cetuximabem jsme při klinickém vyšetření konstatovali vyhojení v oblasti původního nádoru a subangulárně vlevo hmatné uzliny bez jednoznačného nálezu. Po třech měsících násle­dovala výrazná regrese uzlinového nálezu. Za 6 měsíců od ukončení terapie jsme v dutině ústní pozorovali pouze zajizvení, uzliny byly již nehmatné. Čtyři roky po ukon­čení léčby byl pacient lokálně bez známek recidivy, uzliny nehmatné, sono břicha a rtg hrudníku negativní. Nyní byl pacient při poslední kontrole stále bez známek recidivy, a překročil tak hranici pěti let přežití od stanovení diagnózy zhoubného nádoru dutiny ústní.

Závěr:

Námi prezentovaná kazuistika potvrzuje možnost úspěšné kurativní terapie inoperabilních karcinomů pomocí bioRT, navzdory nepříznivé prognóze a nemožnosti provést radikální chirurgický zákrok.