CENTRÁLNÍ OBROVSKOBUNĚČNÝ GRANULOM – KONZERVATIVNÍ TERAPIE (KAZUISTIKA)

Východiska:

Centrální obrovskobuněčný granulom (central giant cell granuloma – CGCG) představuje benigní lézi vyskytující se téměř výhradně v čelistních kostech, zejména u dětí a mladých dospělých. Dle klinických projevů se CGCG dělí na léze agresivní a neagresivní. Pro neagresivní léze je charakteristický pomalý, asymptomatický růst, velikost do 5 cm a úspěšná léčba pomocí prosté enukleace. Agresivní léze se naopak projevují rychlým růstem, bolestivostí, resorpcí přilehlých kořenů zubů a kortikalis čelistí. Po prosté enukleaci dochází často k recidivám, proto je při chirurgické terapii nutno často přistoupit k parciální resekci čelisti, vedoucí ke značné mutilaci pacientů. Histologická podobnost CGCG a sarkoidózy vedla k pokusům léčit CGCG pomocí kortikosteroidů, které se ukázaly při intralesionální aplikaci jako velmi účinné. Nejčastěji používaný léčebný protokol je aplikace směsi triamcinolonu v koncentraci 10 mg/ ml s lokálním anestetikem v poměru 1 : 1 v množství zhruba 1 ml na 1 cm projasnění na RTG, a to 6krát v týdenních intervalech. V naší kazuistice jsme použili modifikované schéma a aplikovali triamcinolon dvojnásobné koncentrace 6krát po dvou týdnech.

Popis případu:

Na naše oddělení byl odeslán 15letý chlapec s postupně narůstající asymetrií obličeje v oblasti pravého úhlu dolní čelisti. OPG a CT vyšetření odhalilo deformaci čelisti, resorpci kortikalis a kořenů přilehlých zubů. Pomocí histologického vyšetření byla stanovena diagnóza CGCG s klinicky agresivním chováním. Chirurgická terapie by znamenala resekci značné části dolní čelisti s deformací obličeje mladého pacienta. Proto jsme se rozhodli pro konzervativní postup a v celkové anestezii, po perforaci kotikalis na několika místech, celkem 6krát aplikovali ve dvou týdenních intervalech směs triamcinolonu (20 mg/ ml) a Supracainu 4% v poměru 1 : 1. Již po třech měsících bylo patrné zmenšení asymetrie obličeje a na kontrolním OPG a CT po 6 měsících výrazná regrese ložiska s novotvorbou kosti. Pacient je nadále sledován a předpokládá se úplné vyhojení tumoru.

Závěr:

Úspěšná konzervativní terapie uchránila 15letého pacienta před parciální resekcí čelisti. I přes absenci rozsáhlejších studií způsobenou vzácností tohoto onemocnění se domníváme, že je (i vzhledem k bezpečnosti lokálního použití kortikosteroidů) vhodné u rozsáhlých agresivních lézí upřednostnit konzervativní terapii ve snaze vyhnout se tak mutilaci mladých pacientů.