BRONCHOSKOPIE V DIAGNOSTICE A LÉČBĚ KARCINOMU PLIC

Bronchologie zásadně přispívá k diagnostice a terapii většiny plicních nemocí, mezi nimiž hraje karcinom plic zásadní roli. Je prováděna zhruba v 60 centrech v ČR s počtem výkonů přes 30 000 ročně. Diagnostika a některé základní terapeutické zákroky se provádějí v menších lůžkových zařízeních, výjimečně ambulantně. Komplexní diagnostika a intervenční bronchologie (s použitím rigidní bronchoskopie) jsou zajišťovány jen v některých specializovaných centrech. Po organizační stránce se kvalitní bronchologické pracoviště vyznačuje nepřetržitou dostupností, zázemím anesteziologie, hrudní chirurgie, cytologie, histologie a radiologie. Ke komplexnosti a požadované kvalitě této služby přispívá dosažitelnost specializované JIP, stálá komunikace s (pneumo) onkology a radioterapeuty. Diagnostická bronchoskopie pomáhá bez problémů prokazovat centrálně uložené nádory, k čemuž přispívá i použití systému autofluorescence a narrow band imaging. Tyto metody mohou detekovat těžkou hyperplazii event. karcinom in situ na bronchiální sliznici. Asi třetina nálezů není viditelná běžným bronchoskopem a pro ověření periferní léze je třeba použít zaměřování pomocí různých navigačních systémů, jako je skiaskopie, radiální ultrazvuk (EBUS), elektromagnetické pole nebo speciální CT navigace. Nejdále do periferie lze nahlédnout pomocí ultratenkých přístrojů se zvětšením obrazu nebo pomocí konfokální laserové endomikroskopie. Tyto metody lze kombinovat s jinými diagnostickými přístupy, kterými jsou transparietální punkce tenkou jehlou nebo torakoskopie. Problematickou stále zůstává diagnostika mediastina, a to mediastinálních nádorů i uzlinových metastáz při určování rozsahu onemocnění. Stále více se používá endobronchiální a ezofageální ultrazvuk (EBUS a EUS), které mohou nahradit více náročnou mediastinoskopii. Tyto intervence předpokládají kvalitní CT nebo lépe PET/CT zobrazení. Žádná z metod však není jednoznačně spolehlivá pro posouzení celého mediastina. Základní tendencí současné bronchoskopické diagnostiky je potřeba histologizace při odběru vzorku a provádění rebiopsií, které mohou rozhodovat o změně terapie při hodnocení sekundárních mutací a tím optimalizovat další linii systémové léčby. Terapeutická bronchoskopie používá různých intervenčních systémů především k rekanalizaci nebo udržení průsvitu centrálních dýchacích cest. Flexibilní techniku lze použít při brachyterapii, ale i u laserterapie nebo elektrokoagulace. Jen výjimečně se u nás používá kryoterapie nebo argonový beamer. Pouze v některých centrech v zahraničí se provádí fotodynamická léčba plochých nádorů. Endobronchiální stenty lze bezpečně zavádět pouze rigidním bronchoskopem. Slouží k udržení průsvitu dýchacích cest nebo k pokrývání píštělí. Endobronchiální terapie slouží většinou k paliativním zákrokům. Výjimkou jsou pouze benigní nádory, které lze endoskopicky odstranit radikálním způsobem. Provádění všech uvedených technik nezbytně vyžaduje dobrou organizaci práce a zvládání možných komplikací. Technické vybavení je stále náročnější a jeho optimální používání je možné v centrech s dostatečnou frekvencí jednotlivých výkonů.