BRACHYTERAPIE U KARCINOMU DĚLOŽNÍHO HRDLA

Východiska:

Léčba zářením patří mezi nejdůležitější modality komplexní onkologické léčby karcinomu hrdla děložního. V praxi se využívá kombinace telera­dioterapie a brachyterapie.

Cíl:

Indikace radioterapie je dle stadia nemoci buď kurativní, nebo adjuvantní. Kurativní radioterapie se uplatňuje jako alternativa chirurgického postupu již od stadia IA2, jednoznačně jako metoda volby od stadia IIB-IVA, v indikovaných případech v kombinaci s týdenní aplikací chemote­rapie cisplatinou. Při diseminaci a vzdálených metastázách se aplikuje paliativní chemoterapie a individualizovaná paliativní radioterapie. Při kurativní radioterapii se provádí zevní ozáření pánve, event. i paraaortálních lymfatických uzlin, při postižení parametrií se přidává ještě cílené zvýšení dávky (boost) na tuto oblast. Po 2-3 týdnech zevní radioterapie se zahájí uterovaginální aplikace brachyterapie 5 x 6 Gy v týdenních intervalech. Brachyterapie představuje ozáření nádorové tkáně z velmi krátké vzdálenosti od zdroje. Zdrojem záření je na našem pracovišti radionuklid Iridium 192; automatický afterloadingový ozařovač, který má vysokodávkový příkon. Jedná se tedy o tzv. intrakavitární brachyterapii s vysokodávkovým příkonem. Při ní se aplikují vysoké dávky záření do místa nádoru s prudkým spádem do okolí a s šetřením zdravých tkání (močový měchýř, rectum). Další výhoda spočívá v kratším aplikačním čase ve srovnání se zevní radioterapií (umožněno vyšším dávkovým příkonem zdroje). Nevýhodou je nutnost krátkodobé celkové anestezie, během níž jsou na sálku zavedeny aplikátory. Na vlastní rentgenové snímkování C ramenem a 2D plánování (event. vyšetření magnetickou rezonancí a 3D plánování) je již pacientka zcela při vědomí. Adjuvantní radioterapie je indikována u pacientek ve stadiu IA2, IB1 a IIA1, IB2 a IIA2 po radikálním operačním výkonu, bez známek metastáz v lymfatických uzlinách a s průkazem objemného tumoru s hlubokou stromální invazí a/nebo s lymfovaskulární invazí (v kombinaci s dalším rizikovým faktorem). Pacientky s pozitivními pánevními uzlinami, pozitivním chirurgickým okrajem nebo postižením parametrií by měly být léčeny konkomitantní adjuvantní chemoradioterapií. V těchto případech se pak kombinuje opět zevní radioterapie pánve s brachyterapií, při níž se zavádí dva vaginální ovoidy kolpostatu do apexu poševního pahýlu k ozáření jizvy. Celková aplikovaná dávka činí 2 x 5 Gy. Tento výkon se provádí bez celkové anestezie.

Závěr:

Brachyterapie má své pevné a ne­zastupitelné místo v komplexní onkologické léčbě karcinomu děložního hrdla. Výhodou je bezpečnost, komfort a rychlost provedení.