Bevacizumab v terapii karcinomu prsu.

Po předchozím nadšení z výsledků dosažených s bevacizumabem u metastatického karcinomu prsu v první linii léčby v kombinaci s taxany (především paclitaxelem) dokladujících významné prodloužení DFS se objevily pochybnosti o přínosu této léčby, která nevedla ke zlepšení OS. Na tomto základě si např. FDA vyžádala doplňující informace, které by podpořily bezpečnost a účinnost režimu s bevacizumabem.

Na našem pracovišti jsme nedávno léčili mladou nemocnou s časným relapsem BRCA1 pozitivního, HER2 negativního karcinomu prsu. Rozsah metastatického postižení, které přestalo odpovídat na podávanou hormonální léčbu (přes značnou dependenci tumoru), byl značný, s postižením skeletu na všech úrovních a přinejmenším 23 ložisky v játrech velikosti až 35 mm. Prognoza tedy byla zcela infaustní a očekávané přežití v řádu spíše týdnů, maximálně několika málo měsíců.

Nemocná již v minulosti velmi špatně tolerovala chemoterapii podávanou jako adjuvantní. I nyní po zahájení podávání weekly paclitaxelu bylo třeba režim pro GIT toxicitu a dřeňový útlum modifikovat na aplikaci ve 2-týdenních intervalech. Jelikož odpověď nebyla nijak významná, uvítali jsme možnost po schválení bevacizumabu do 1.linie léčby metastatického onemocnění společně s paclitaxelem a tuto cílenou léčbu tedy přidali. Po zhruba 5 měsících kombinovaného podávání s velmi přijatelným profilem toxicity (bez významnějších problémů všech typů) jsme následně pokračovali v monoterapii samotným bevacizumabem po dobu dalších 5 měsíců, kdy byla po dosažení parciální remise nálezu grafickým vyšetřením prokázána stabilizace s mírnou progresí některých ložisek. Provedli jsme tedy změnu léčebného režimu na kombinaci capecitabinu s vinorelbinem, kdy nyní dokončuje 3. cyklus této léčby.

Závěr

Přes extremně špatnou prognozu a intoleranci řady cytostatik se díky zařazení bevacizumabu daří dlouhodobě (nyní již téměř 1,5 roku) udržet nemocnou bez problémů, s normálními hodnotami JT a ve velmi dobré kvalitě života. Vzhledem k téměř nemožnosti pro intoleranci podat radikálnější cytostatickou terapii kombinací více léčiv, je nutno podávání bevacizumabu hodnotit jako velmi úspěšné. Jeho aplikace vedla k výraznému prodlužení přežití, čímž lze doložit jeho účinnost v terapii pokročilého metastatického karcinomu prsu, přičemž nedošlo ke zhoršení tolerance léčby. Navíc nelze vyloučit, že se díky velmi špatné toleranci většiny cytostatik a neúčinnosti HT budeme ke kombinaci s touto cílenou léčbou možná vracet i v dalších liniích terapie, i když zatím pro tento postup není dostatek dat.