Bevacizumab v kombinaci s chemoterapií u chemorezistentního karcinomu prsu – dvě kasuistiky.

Angiogeneze hraje klíčovou roli v progresi nádorového onemocnění i v jeho generalizaci. Vaskulární endoteliální růstový faktor (VEGF) je jedním z nejdůležitějších regulátorů angiogenese. Velké naděje v boji proti nádorovým nemocem jsou proto vkládané do humanizované mnoklonální protilátky proti VEGF – bevacizumabu. Proběhlo několik klinických studií hodnotících efekt bevacizumabu u pacientek s nádorem mléčné žlázy.

První publikovaná studie ukázala zlepšení počtu objektivních odpovědí po přidání bevacizumabu ke kapecitabinu u pacientek předpečených antracykliny i taxány, ale neprodloužila čas do progrese nemoci. Studie E2100 a AVADO prokázaly, že přidání bevacizumabu k paklitaxelu nebo docetaxelu v 1. linii metastazujícího karcinomu mléčné žlázy vede k prodloužení času do progrese nemoci, ale nevede k prodloužení celkového přežívání. Prodloužení doby do progrese nemoci potvrdila i studie RIBBON 1, v které byl bevacizumab přidán k některé z chemoterapií: kapecitabinu, nab-paklitaxelu, docetaxelu nebo antracyklinovému režimu. V klinických studiích Beatrice a Artemis nyní probíhá testování bevacizumabu v neoadjuvantním a adjuvantním podání. Zároveň probíhají další studie prověřujícíc pravděpdodbnou synergii trastuzumabu a bevacizumabu u pacientek s HER2 pozitivním karcinomem prsu v paliativní indikaci i adjuvanci.

V současnosti je bevacizumab v kombinaci s chemoterapií indikován jako léčba první linie u nemocných s metastazujícím karcinomem prsu, jeho indikace bude jistě upřesňovaná dle výsledků probíhajících studií. Prezentujeme 2 kasuistiky ukazující naší zkušenost s efektem kombinace bevacizumabu s chemoterapií u mladých pacientek s prokazatelně chemorezistentním karcinomem mléčné žlázy.

Zatímco u první pacientky posílení neúčinné indukční chemoterapie bevacizumabem vedlo k dosažení operability, ve druhém případě vedlo ke stabilizaci rychle relabující a progredující nemoci na dobu 9 měsíců.