Konference: 2005 1. ročník Dny diagnostické, prediktivní a experimentální onkologie
Kategorie:
Maligní lymfomy a leukémie
Téma: Postery
Číslo abstraktu: P007
Autoři: MUDr. Lukáš Smolej, Ph.D.; Doc.RNDr. Ctirad Andrýs, Ph.D.; Prof. MUDr. Pavel Žák, Ph.D.; MUDr. David Belada, Ph.D.; MUDr. Oldřich Široký; Prof. RNDr. Jan Krejsek, CSc.; Prof.MUDr. Jaroslav Malý, CSc.
Angiogeneze (AG), tedy novotvorba cév z již
existující vaskulatury, hraje nezastupitelnou roli v patogenezi a
metastázování solidních nádorů. V posledních letech došlo k
mohutnému rozvoji výzkumu AG také v oblasti hematologických
malignit. Zvýšená AG byla prokázána u akutních i chronických
leukémií, lymfomů, mnohočetného myelomu, myelodysplázií i
myeloproliferací. Chronická B-lymfocytární leukémie (B-CLL) je
maligním lymfoproliferativním onemocněním vznikajících ze zralých
lymfocytů, projevujícím se hromaděním lymfocytů v kostní dřeni,
periferní krvi a lymfatických orgánech.. Jejím charakteristickým
rysem je velmi výrazná heterogenita prognózy – třetina nemocných
nikdy nevyžaduje léčbu a délka jejich přežití je shodná se zdravými
vrstevníky, naproti tomu někteří nemocní s agresivním průběhem
choroby žijí méně než 2 roky. Proto jsou intenzivně zkoumány nové
prognostické faktory (např. stanovení mutačního stavu genů pro
variabilní část těžkého řetězce imunoglobulinů – IgVH a stanovení
genetických aberací metodou FISH) s cílem zhodnotit individuální
riziko a optimalizovat intenzitu léčby. Publikace z posledních let
vyzdvihují význam AG v patogenezi a progresi B-CLL. V naší práci
jsme hodnotili AG u 60 nemocných s neléčenou B-CLL stanovením
koncentrací angiogenních aktivátorů – růstového faktoru pro cévní
endotelie (VEGF), zásaditého růstového faktoru pro fibroblasty
(bFGF) v plazmě periferní krve metodou ELISA. Solubilní CD105
(sCD105) byl hodnocen u 42 nemocných. Prokázali jsme statisticky
signifikantní zvýšení bFGF, VEGF i sCD105 v porovnání s kontrolní
skupinou zdravých dobrovolníků (p<0,0001, p=0,002, p=0,0296).
Již nemocní s časnou B-CLL, tedy ve stádiu 0 dle Raie, měli
signifikantně vyšší bFGF a VEGF (p<0,0001, p=0,005). U
podskupiny nemocných, u kterých byla k dispozici data týkající se
genetických aberací a mutačního stavu IgVH, jsme provedli
subanalýzu souvislosti koncentrací angiogenních faktorů bFGF a VEGF
s těmito prognostickými faktory. Bylo zjištěno signifikantní
zvýšení bFGF u nemocných s mutovanými geny pro IgVH (p=0,032). Tato
pilotní data budou použita jako základ pro další výzkum angiogeneze
u B-CLL, který je cenný diagnosticky, ale do budoucna má význam i
pro léčbu, protože se již nyní v klinických studiích u B-CLL
zkoušejí antiangiogenní preparáty (thalidomid, lenalidomid,
bevacizumab).
Poděkování: Práce byla podpořena grantem
NR/8373-3 IGA MZ ČR.
Datum přednesení příspěvku: 10. 12. 2005