Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Onkologická informatika
Téma: Teorie a praxe klinických hodnocení
Číslo abstraktu: 015
Autoři: J. Létal; RNDr. Jiří Jarkovský, Ph.D.; RNDr. Eva Gelnarová; RNDr. Tomáš Pavlík, Ph.D.; Mgr. Adam Svobodník, Ph.D.
Randomizovaná klinická hodnocení (randomizované klinické studie) představují v současnosti nejlepší dostupnou technologii pro objektivní zhodnocení vlastností (především účinnosti a bezpečnosti) léčivých přípravků a zdravotnických prostředků. Metodika a zásady správného provádění klinických studií jsou dnes již podrobně zpracovány, definovány a standardizovány. Rychlý vývoj této oblasti v posledních desetiletích vedl k tomu, že se problematika designu a analýzy dat klinických studií poněkud vzdálila příbuzným oborům (medicína, farmakologie, matematika, statistika, informatika aj.) a komunikuje dnes vlastní terminologií a jazykem. Vzhledem k tomu, že nauka o designu a analýze dat klinických studií není součástí standardního vzdělávacího procesu uživatelů výsledků těchto experimentů (tedy především lékařů), může snadno docházet k desinterpretaci publikovaných dat. Cílem tohoto příspěvku je seznámit posluchače s vybranými základními pojmy designu a analýzy klinických studií.
Definice hypotézy, stanovení počtu subjektů
V souvislosti s přípravou klinické studie vyvstává standardní problém se stanovením počtu subjektů, což úzce souvisí se stanovenými primárními cíli a tomu odpovídajícím statistickým hypotézám. Toto posuzování závisí na výchozích kritériích efektivnosti a bezpečnosti klinické studie.
Na příkladech jsou názorně demonstrovány základní techniky při stanovení nutného rozsahu studie a úskalí chybných premis. Diskutovány jsou základní statistická východiska, kritéria a metody.
Z pohledu správné klinické (statistické) praxe je uváděna interpretace statistických chyb I a II druhu a jejich omezení, síla testů a souvislosti s variabilitou účinků posuzované medikace, superiorita/noninferiorita, interpretace p-hodnot a konfidenčních intervalů.
Společným rysem uváděných přístupů je snaha o rozlišení kontrolovaných a náhodných vlivů, kde v případě klinických studií je hlavním limitujícím činitelem míra variability obou těchto faktorů. Užitečným přístupem jsou rovněž grafické metody, které mohou předcházet vlastním podrobným statistickým zkoumáním.
Metaanalýza klinických studií
Pojem meta-analýza lze přeložit jako analýza analýz, tedy statistická analýza velkého množství výsledků různých studií za účelem jejich souhrnné interpretace.
Význam takové analýzy spočívá zejména ve faktu, že zatímco jednotlivá studie může přinést zkreslené výsledky, kombinací více nezávislých studií bychom měli dospět k přesnějšímu odhadu skutečnosti.
Kromě poskytnutí shrnutí publikovaných výsledků lze meta-analýzu ovšem využít i k detekci nežádoucích publikačních jevů, které naopak mohou výpovědní hodnotu meta-analýzy snižovat, jako je tzv. publikační bias nebo opakovaná publikace výsledků stejné studie.
Vzhledem k faktu, že literární údaje obvykle obsahují pouze sumární statistiky a nikoliv primární data studií, je k tomuto účelu třeba využít specializovaných technik statistické analýzy a cílem příspěvku je představit na několika příkladech jejich základní principy, využití meta-analýzy a interpretaci jejích výsledků.
Datum přednesení příspěvku: 12. 5. 2005