Konference: 2006 XXX. Brněnské onkologické dny a XX. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Zhoubné nádory plic a průdušek
Téma: Nádory plic a hrudníku
Číslo abstraktu: 152
Autoři: prof. MUDr. Jana Skřičková, CSc.; prof. MUDr. Miloš Pešek, CSc.; prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.; prof. MUDr. Petr Zatloukal (1955-2012), CSc.; prof. MUDr. Luboš Petruželka, CSc.; MUDr. Marcela Tomíšková; MUDr. Yvona Grygárková; MUDr. Libor Havel; Doc. MUDr. Milada Zemanová, Ph.D.; Mgr. Adam Svobodník, Ph.D.
Cíl práce
Gefitinib (Iressa) je účinný perorální necytotoxický antrachinolon. Jeho účinek je selektivní. Je infibitorem tyrozinkinázové aktivity receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR -TKI). Jeho účinnost byla prokázána u nemocných s pokročilým NSCLC ve 2. i vyšších liniích léčby. Rozsáhlá randomizovaná studie neprokázala jednoznačné prodloužení života celého souboru nemocných, kteří byli Iressou léčeni. Přesto byla přínosná v tom, že ukázala, že u některých skupin nemocných, byla léčba EGFR inhibitorem podstatně úspěšnější než u jiných. V naší práci hodnotíme výsledky léčby Iressou, ve vztahu k linii podání a performans status u 690 nemocných, kterým byl preparát podán v letech 2001-2004 v rámci Programu časného přístupu (EAP).
Pacienti a metody
Preparátem byli léčení nemocní s NSCLC. V klinickém stadium IIIB 185 (26,8%) nemocných, v klinickém stádiu IV 291 (42.2%), ve stádiu IB 44(6,4%), 40 (5,7%) ve stadiu IIB a 117 (17,0%) ve stádiu IIIA. Pacienti byli léčeni preparátem Iressa v dávce 250 mg perorálně a lék byl podáván jedenkrát denně. Léčba probíhala do progrese onemocnění. Jako 1 linie léčby byla lIressa indikována u 138 (20%) nemocných, kteří nebyli kandidáty konvenční cytostatické léčba a nebo tato byla u nich kontraindikována. Ve 2. linii byla podávána u 290 (42,0%), ve 3. linii u 201 (29,2%), ve 4. u 46 (6,7%), v 5.linii u 14 (2,0%) a v 6. linii u jednoho (0,1%) nemocného. PS v době zahájení léčby Iressou byl hodnocen u 56 nemocných (8,1%) jako 0, jako PS 1 u 333 (48,3%), jako PS 2 u 174 (25,2%), PS 3 u 19 (2,8%) a PS 4 u 3 (0,4%). Údaj o PS se nepodařilo dohledat v dokumentaci 105 nemocných. Hodnotili jsme následující parametry: přežití, zlepšení příznaků (únavu, dušnost, kašel, bolest, denní aktivitu).
Výsledky
Mezi skupinami pacientů rozdělených podle linie podání gefitinibu byl prokázaný statisticky významný rozdíl (p <0.001) v celkovém přežití od stanovení diagnózy i v celkovém přežití od zahájení léčby gefitinibem. Medián přežití od stanovení diagnózy byl nejdelší u nemocných, kterým byl gefitinib podáván v 5. a 6. linii a postupně se prodloužoval od 1. linie do 4.-6. linie od 8,2 měsíce do 64,9 měsíce. Pokud byla délka přežití analyzována od zahájení léčby gefitinibem, tak se statisticky významně jevilo přežití nejdelší ve skupině nemocných, kteří byli gefitinibem léčeni ve 2. linii (medián přežití 7,6 měsíce, p=0.011).
Doba do progrese od stanovení diagnózy byla opět nejdelší, a to statisticky významně, ve skupině nemocných, kde byl gefitinib podáván ve 4.-6. linii (p< 0,001, medián 29,1 měsíce). Pokud jsme dobu do pregrese analyzovali od zahájení léčby gefitinibem, tak tato byla v podstatě shodná ve všech liniích podání (od 2,7 měsíce do 3,8 měsíce, p=0,315). Pokud se týká délky přežití od stanovení diagnózy a PS, tak nejdelšího přežití od stanovení diagnózy bylo dosaženo u nemocných s PS 0 a to ve 4.-6. linii (56,6 měsíce). Délka přežití od zahájení léčby gefitinibem byla nejdelší ve 2. linii u nemocných s PS 0 a to 10,3 měsíce. Doba do progrese byla opět nejdelší pro skupinu nemocných s PS 0, u kterých byl gefitinib podáná ve 4.-6. linii (16,4 měsíce). Medián doby do preogrese od zahájení léčby gefitinibem byl nejdelší ve skupině nemocných s PS 1, kde byl gefitinob podán v ve 2. linii (7,2 měsíce). U těch nemocných, kde byla zaznamenáno delší přežití, byla zaznamenáno i výraznější zlepšení příznaků.
Závěr
Na základě hodnocení léčby gefitinibem (Iressou) u 690 nemocných ve vztahu k linii podání a PS se domníváme, že se jedná o léčbu vhodnou pro nemocné s NSCLC tam, kde je PS 0 a 1 a kde byla zaznamenána dlouhotrvající odpověď na léčbu předchozí. Pro nemocné s PS 1 se jeví gefitinib jako neúčinnější ve 2. linii.
Gefitinib (Iressa) je účinný perorální necytotoxický antrachinolon. Jeho účinek je selektivní. Je infibitorem tyrozinkinázové aktivity receptoru pro epidermální růstový faktor (EGFR -TKI). Jeho účinnost byla prokázána u nemocných s pokročilým NSCLC ve 2. i vyšších liniích léčby. Rozsáhlá randomizovaná studie neprokázala jednoznačné prodloužení života celého souboru nemocných, kteří byli Iressou léčeni. Přesto byla přínosná v tom, že ukázala, že u některých skupin nemocných, byla léčba EGFR inhibitorem podstatně úspěšnější než u jiných. V naší práci hodnotíme výsledky léčby Iressou, ve vztahu k linii podání a performans status u 690 nemocných, kterým byl preparát podán v letech 2001-2004 v rámci Programu časného přístupu (EAP).
Pacienti a metody
Preparátem byli léčení nemocní s NSCLC. V klinickém stadium IIIB 185 (26,8%) nemocných, v klinickém stádiu IV 291 (42.2%), ve stádiu IB 44(6,4%), 40 (5,7%) ve stadiu IIB a 117 (17,0%) ve stádiu IIIA. Pacienti byli léčeni preparátem Iressa v dávce 250 mg perorálně a lék byl podáván jedenkrát denně. Léčba probíhala do progrese onemocnění. Jako 1 linie léčby byla lIressa indikována u 138 (20%) nemocných, kteří nebyli kandidáty konvenční cytostatické léčba a nebo tato byla u nich kontraindikována. Ve 2. linii byla podávána u 290 (42,0%), ve 3. linii u 201 (29,2%), ve 4. u 46 (6,7%), v 5.linii u 14 (2,0%) a v 6. linii u jednoho (0,1%) nemocného. PS v době zahájení léčby Iressou byl hodnocen u 56 nemocných (8,1%) jako 0, jako PS 1 u 333 (48,3%), jako PS 2 u 174 (25,2%), PS 3 u 19 (2,8%) a PS 4 u 3 (0,4%). Údaj o PS se nepodařilo dohledat v dokumentaci 105 nemocných. Hodnotili jsme následující parametry: přežití, zlepšení příznaků (únavu, dušnost, kašel, bolest, denní aktivitu).
Výsledky
Mezi skupinami pacientů rozdělených podle linie podání gefitinibu byl prokázaný statisticky významný rozdíl (p <0.001) v celkovém přežití od stanovení diagnózy i v celkovém přežití od zahájení léčby gefitinibem. Medián přežití od stanovení diagnózy byl nejdelší u nemocných, kterým byl gefitinib podáván v 5. a 6. linii a postupně se prodloužoval od 1. linie do 4.-6. linie od 8,2 měsíce do 64,9 měsíce. Pokud byla délka přežití analyzována od zahájení léčby gefitinibem, tak se statisticky významně jevilo přežití nejdelší ve skupině nemocných, kteří byli gefitinibem léčeni ve 2. linii (medián přežití 7,6 měsíce, p=0.011).
Doba do progrese od stanovení diagnózy byla opět nejdelší, a to statisticky významně, ve skupině nemocných, kde byl gefitinib podáván ve 4.-6. linii (p< 0,001, medián 29,1 měsíce). Pokud jsme dobu do pregrese analyzovali od zahájení léčby gefitinibem, tak tato byla v podstatě shodná ve všech liniích podání (od 2,7 měsíce do 3,8 měsíce, p=0,315). Pokud se týká délky přežití od stanovení diagnózy a PS, tak nejdelšího přežití od stanovení diagnózy bylo dosaženo u nemocných s PS 0 a to ve 4.-6. linii (56,6 měsíce). Délka přežití od zahájení léčby gefitinibem byla nejdelší ve 2. linii u nemocných s PS 0 a to 10,3 měsíce. Doba do progrese byla opět nejdelší pro skupinu nemocných s PS 0, u kterých byl gefitinib podáná ve 4.-6. linii (16,4 měsíce). Medián doby do preogrese od zahájení léčby gefitinibem byl nejdelší ve skupině nemocných s PS 1, kde byl gefitinob podán v ve 2. linii (7,2 měsíce). U těch nemocných, kde byla zaznamenáno delší přežití, byla zaznamenáno i výraznější zlepšení příznaků.
Závěr
Na základě hodnocení léčby gefitinibem (Iressou) u 690 nemocných ve vztahu k linii podání a PS se domníváme, že se jedná o léčbu vhodnou pro nemocné s NSCLC tam, kde je PS 0 a 1 a kde byla zaznamenána dlouhotrvající odpověď na léčbu předchozí. Pro nemocné s PS 1 se jeví gefitinib jako neúčinnější ve 2. linii.
Datum přednesení příspěvku: 12. 5. 2006
