Konference: 2013 XXXVII. Brněnské onkologické dny a XXVII. Konference pro nelékařské zdravotnické pracovníky
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: IV. Vývoj nových léčiv, farmakoekonomika, klinická farmacie v onkologii
Číslo abstraktu: 037
Autoři: Markéta Sztalmachová; Mgr. Veronika Tanhauserová (Dvořáková); doc.RNDr. Pavel Kopel, Ph.D.; Mgr. Martina Raudenská, Ph.D.; Ing. Hana Polanská; MUDr. Jaromír Gumulec, Ph.D.; doc.Ing. René Kizek, Ph.D.; doc.RNDr. Vojtěch Adam, Ph.D.; doc., RNDr. Michal Masařík, Ph.D.
Východiska:
Doxorubicin je antracyklinové antibiotikum používané v chemoterapeutické léčbě širokého spektra nádorových onemocnění. K hlavním nežádoucím účinkům tohoto léčiva patří výrazná kardiotoxicita. Novější antracykliny, jako je epirubicin, jsou více lipofilní, a tedy zdánlivě méně toxické, nicméně riziko kardiomyopatie se u těchto forem nesnižuje. Důležité je proto hledat mechanizmy, jak tuto toxicitu snížit. Cílem práce je popis toxicity modifikovaných forem doxorubicinu na prostatické nádorové buňky a jejich porovnání s doxorubucinem a epirubicinem. Byly zvoleny modifikace pomocí: a) lipozomu (myocet a lip-8) a b) apoferitinu. Zapouzdřením doxorubicinu do lipozomu se sníží toxicita na nedělící se buňky včetně kardiotoxicity při zachování protinádorového efektu. Železa prostá forma feritinu apoferitin vytváří dutou strukturu, do které může být doxorubicin začleněn.
Materiál a metody:
Toxicita různých forem doxorubicinu byla testována na modelu prostatických buněčných liniích. PNT1A, odvozenou od nenádorové prostatické tkáně a tři linie odvozené z nádorových ložisek (22RV1, PC-3 a LNCaP). Pro stanovení cytotoxicity byl použit klasický MTT test a real-time monitoring proliferace xCELLigence systém (RT). Testované formy doxorubicinů byly k buňkám přidány při 70% konfluenci, MTT test byl vyhodnocen po 48 hod. Měření proběhlo v duplikátech, t-test byl použit ke statistickému zhodnocení s p < 0,05.
Výsledky:
Lipozomální modifikace doxorubicinu redukují toxicitu doxorubicinu přibližně 6násobně, apoferitinová modifikace 5násobně (p < 0,01). Modifikované formy doxorubicinu působí průměrně 1,7násobně toxičtěji na nádorové buňky (oproti nenádorovým), p < 0,05. Nejvýraznější cytotoxický efekt byl pozorován na nádorové linie 22Rv1 (dle MTT), resp. PC-3 (dle RT). Rozdíl v IC-50 u této linie mezi MTT a RT je zapříčiněn mutací p53 a bude předmětem dalšího zkoumání (tab. 1).
Tab. 1. 50% inhibiční koncentrace (IC50) forem doxorubicinu u buněčných linií prostaty dle MTT a real-time monitorringu růstu (RT).
|
Cytostatikum |
Buněčná linie (IC50, μM) |
Průměr |
|||
|
PNT1A |
22RV1 |
PC-3 |
LNCaP |
||
|
doxorubicin |
1,00/0,02 |
1,10/0,39 |
1,10/0,15 |
1,00/0,1 |
1,05 |
|
lip-8-doxorubicin |
1,00/2,42 |
1,00/0,89 |
1,80/0,41 |
1,00/0,64 |
1,20 |
|
apo-doxorubicin |
1,20/1,30 |
1,80/1,48 |
1,30/0,51 |
1,70/0,21 |
1,50 |
|
myocet-doxorubicin |
11,40/0,05 |
1,00/2,09 |
11,60/0,67 |
3,40/1,43 |
6,85 |
|
epirubicin |
1,10/0,24 |
1,70/0,02 |
1,00/0,83 |
1,30/0,01 |
1,28 |
|
průměr, MTT |
3,14 |
1,32 |
3,36 |
1,68 |
|
Závěr:
Apoferitinové a lipozomální modifikace doxorubicinu vedou k signifikantní redukci toxicity. Tyto formy léčiva je proto žádoucí dále testovat na biologických modelech.
Práce byla podpořena grantovým projektem CEITEC CZ.1.05/1.1.00/02.0068.
Datum přednesení příspěvku: 18. 4. 2013
