Konference: 2008 XXXII. Brněnské onkologické dny a XXII. Konference pro sestry a laboranty
Kategorie: Nádorová biologie/imunologie/genetika a buněčná terapie
Téma: VIII. Biologická léčba nádorů
Číslo abstraktu: 082
Autoři: MUDr. Markéta Bednaříková, Ph.D.; MUDr. Milana Šachlová, CSc.et Ph.D.; MUDr. Beatrix Bencsiková; doc. MUDr. Ilona Kocáková, Ph.D.; MUDr. Ivo Kocák, Ph.D.; MUDr. Stanislav Špelda; MUDr. Petr Karásek, Ph.D.; MUDr. Helena Bartoňková; MUDr. Karol Bolčák; prof. MUDr. Rostislav Vyzula, CSc.
Úvod
Účinek analog somatostatinu v léčbě neuroendokrinních nádorů (NET) je zprostředkován jednak přímo prostřednictvím vazby na Specifické somatostatinové receptory, které jsou v různé míře exprimovány na buňkách NET, ale také nepřímo prostřednictvím suprese uvolňování hormonů a růstových faktorů uplatňujících se v regulaci nádorového růstu. Mezi hlavní účinky analog somatostatinu patří kontrola symptomů u endokrinně aktivních neuroendokrinních nádorů (karcinoidy, vipomy, glukagonomy, insulinomy), dále jsou popisovány také účinky antiproliferační, antiangiogenní a ve vyšších dávkách také indukce apoptózy. Významnou roli v diagnostickém a léčebném algoritmu zaujímá somatostatinová receptorová scintigrafie využívající vazby radioaktivně značeného somatostatinového analoga na buněčné somatostatinové receptory. Somatostatinovou receptorovou scintigraři lze v současné době považovat za rutinní metodu ve stagingu NET a také za velmi významného pomocníka v rozhodovacím procesu při výběru optimální léčebné strategie. Negativní somatostatinová receptorová scintigrafie predikuje nízkou pravděpodobnost odpovědi na léčbu analogy somatostatinu.
Materiál a metodika
Retrospektivní analýza souboru pacientů s NET léčených v MOÚ analogy somatostatinu během období leden 2000 - prosinec 2007.
Výsledky
Do souboru bylo zařazeno celkem 32 pacientů (17 mužů, 15 žen) s mediánem věku 54 let (1880). Z hlediska morfologie bylo hodnotitelných celkem 30 pacientů: u 20 z nich se jednalo o dobře diferencovaný NET, u 10 o špatně diferencovaný neuroendokrinní karcinom. Primární nádor byl lokalizován u 6 pacientů v plicích, u 3 v tlustém střevě, ve dvou případech v tenkém střevě resp. pankreatu, v jednom případě v mediastinu, žlučových cestách resp. v thymu. U celkem 15 pacientů s disseminovanou formou onemocnění bylo konstatováno primum ignotum. V době stanovení diagnózy bylo onemocnění lokalizované u 7 pacientů, lokoregionálně pokročilé u 1 pacienta a metastatické u 24 pacientů. Převažujícím orgánem s metastatickým postižením byly játra a lymfatické uzliny.
V době zahájení terapie analogy somatostatinu byli pacienti vesměs v dobrém celkovém stavu, s performance status 0-2 (PS 0=14, PS 1=15, PS 2=3), u 28 byly vyjádřeny příznaky z hormonální hypersekrece, u 3 příznaky mechanického charakteru, v jednom případě se jednalo o symptomatické progredující onemocnění. Echokardiograře byla provedena celkem u 22 pacientů, z nichž u 4 bylo prokázáno postižení související se základní diagnózou. Výsledek octreoscanu máme k dispozici u 23 pacientů - u všech s pozitivním výsledkem.
Pacienti byli léčeni octreotidem (n=19), lanreotidem (n=6), popř. oběma preparáty v sekvenci (n=7), medián doby terapie analogy činil v době zpracování souboru 12 měsíců. Pouze u 2 pacientů byly v průběhu terapie analogy somatostatinu zaznamenány nežádoucí účinky ve smyslu mírných křečovitých bolestí břicha a průjmů navazujících na aplikaci léku.
Data týkající se hodnocení efektu léčby ve smyslu kontroly příznaků onemocnění, dynamiky nádorových markerů resp. objektivní odpovědi budou prezentována v přednášce.
Závěr
Léčba pacientů s NET analogy somatostatinu představuje jednu z forem cílené hormonální terapie. Na našem souboru dokladujeme dlouholetou zkušenost s touto léčebnou modalitou, která je nesmírně efektivním nástrojem při kontrole symptomů onemocnění u pacientů s NET. Do jaké míry jsme pozorovali též antiproliferativní efekt léčby, bude prezentováno na sympoziu.
Účinek analog somatostatinu v léčbě neuroendokrinních nádorů (NET) je zprostředkován jednak přímo prostřednictvím vazby na Specifické somatostatinové receptory, které jsou v různé míře exprimovány na buňkách NET, ale také nepřímo prostřednictvím suprese uvolňování hormonů a růstových faktorů uplatňujících se v regulaci nádorového růstu. Mezi hlavní účinky analog somatostatinu patří kontrola symptomů u endokrinně aktivních neuroendokrinních nádorů (karcinoidy, vipomy, glukagonomy, insulinomy), dále jsou popisovány také účinky antiproliferační, antiangiogenní a ve vyšších dávkách také indukce apoptózy. Významnou roli v diagnostickém a léčebném algoritmu zaujímá somatostatinová receptorová scintigrafie využívající vazby radioaktivně značeného somatostatinového analoga na buněčné somatostatinové receptory. Somatostatinovou receptorovou scintigraři lze v současné době považovat za rutinní metodu ve stagingu NET a také za velmi významného pomocníka v rozhodovacím procesu při výběru optimální léčebné strategie. Negativní somatostatinová receptorová scintigrafie predikuje nízkou pravděpodobnost odpovědi na léčbu analogy somatostatinu.
Materiál a metodika
Retrospektivní analýza souboru pacientů s NET léčených v MOÚ analogy somatostatinu během období leden 2000 - prosinec 2007.
Výsledky
Do souboru bylo zařazeno celkem 32 pacientů (17 mužů, 15 žen) s mediánem věku 54 let (1880). Z hlediska morfologie bylo hodnotitelných celkem 30 pacientů: u 20 z nich se jednalo o dobře diferencovaný NET, u 10 o špatně diferencovaný neuroendokrinní karcinom. Primární nádor byl lokalizován u 6 pacientů v plicích, u 3 v tlustém střevě, ve dvou případech v tenkém střevě resp. pankreatu, v jednom případě v mediastinu, žlučových cestách resp. v thymu. U celkem 15 pacientů s disseminovanou formou onemocnění bylo konstatováno primum ignotum. V době stanovení diagnózy bylo onemocnění lokalizované u 7 pacientů, lokoregionálně pokročilé u 1 pacienta a metastatické u 24 pacientů. Převažujícím orgánem s metastatickým postižením byly játra a lymfatické uzliny.
V době zahájení terapie analogy somatostatinu byli pacienti vesměs v dobrém celkovém stavu, s performance status 0-2 (PS 0=14, PS 1=15, PS 2=3), u 28 byly vyjádřeny příznaky z hormonální hypersekrece, u 3 příznaky mechanického charakteru, v jednom případě se jednalo o symptomatické progredující onemocnění. Echokardiograře byla provedena celkem u 22 pacientů, z nichž u 4 bylo prokázáno postižení související se základní diagnózou. Výsledek octreoscanu máme k dispozici u 23 pacientů - u všech s pozitivním výsledkem.
Pacienti byli léčeni octreotidem (n=19), lanreotidem (n=6), popř. oběma preparáty v sekvenci (n=7), medián doby terapie analogy činil v době zpracování souboru 12 měsíců. Pouze u 2 pacientů byly v průběhu terapie analogy somatostatinu zaznamenány nežádoucí účinky ve smyslu mírných křečovitých bolestí břicha a průjmů navazujících na aplikaci léku.
Data týkající se hodnocení efektu léčby ve smyslu kontroly příznaků onemocnění, dynamiky nádorových markerů resp. objektivní odpovědi budou prezentována v přednášce.
Závěr
Léčba pacientů s NET analogy somatostatinu představuje jednu z forem cílené hormonální terapie. Na našem souboru dokladujeme dlouholetou zkušenost s touto léčebnou modalitou, která je nesmírně efektivním nástrojem při kontrole symptomů onemocnění u pacientů s NET. Do jaké míry jsme pozorovali též antiproliferativní efekt léčby, bude prezentováno na sympoziu.
Datum přednesení příspěvku: 17. 4. 2008
