Zajistit, aby cílená léčba byla skutečně cíleně prospěšná správně indikovaným pacientům, je významným úkolem všech osob i institucí zapojených do péče o onkologické pacienty.
Cílená léčba onkologických onemocnění je jednou z léčebných strategií postavených na principu personalizované medicíny. O tom, že tento princip bude stále častěji využíván, a že tedy preparátů cílených na konkrétní buněčné struktury a procesy bude přibývat, jistě není pochyb. V současnosti však cílená léčba vzbuzuje i rozporuplné emoce, které sjednocuje obava, zda ji bude možné v České republice v plném rozsahu financovat.
Systémové rozhodnutí musí v každé takové kauze učinit politická reprezentace, tuto odpovědnost nelze posouvat na lékaře u lůžka nemocného. Na lékařích ovšem leží odpovědnost za včasné a správné podání léku, dle platných indikačních pravidel. S terapií je také spojena odpovědnost nemocného řádně sledovat a zaznamenávat data o vývoji nemoci, o účinku daného preparátu nebo naopak o problémech s ním spojených. Jako každá oblast medicíny má i cílená léčba své silné a slabé stránky, které nelze identifikovat a řešit bez validních dat. Česká onkologická společnost
ČLS JEP (ČOS) přistupuje k řízení tohoto segmentu nákladné péče velmi odpovědně a konkrétně přijala tato opatření:
- Ustavení auditované sítě komplexních onkologických center, která jedině mohou nákladnou léčbu podávat.
- Založení systému klinických registrů (databází), kde je pod garancí Výboru ČOS ČLS JEP sledována ucelená sada údajů o diagnostice pacientů a o výsledcích a bezpečnosti léčby. Ověřením proti exportům dat plátců zdravotní péče bylo doloženo, že tyto databáze jsou reprezentativním zdrojem informací a pokrývají 90-95 % všech takto léčených pacientů.
Oprávněné obavy
Aby mohl být jakýkoli lék účinný a prospěšný, musí se ovšem k pacientovi včas dostat. Již samotné zpoždění v indikaci je problém, nemluvě o nedostupnosti léčby jako takové. V této oblasti čeká českou onkologii a vedení českého zdravotnictví ještě mnoho práce. Lze totiž doložit, že dostupnost cílené péče není optimální. Na vině je jistě více faktorů - od regionálních problémů přes logistiku pohybu pacientů až po velmi komplikovaný systém povolování a proplácení této léčby. Jedním z důkazů, že dostupnost cílené léčby není v ČR dostatečná, je prosté srovnání jednotlivých regionů z populačního hlediska. Tabulka ukazuje příklady několika onkologických diagnóz, u kterých jsou počty pacientů léčených schválenou cílenou léčbou regionálně velmi rozdílné. A to přesto, že jsou vztaženy k prevalenci daného onemocnění. Obavy z nedostatečné dostupnosti cílené léčby jsou tedy jistě oprávněné, neboť jsou podloženy daty. Data v této kauze poskytují lékaři-onkologové, avšak řešení tohoto problému nesmí zůstat pouze na nich.
Tabulka ukazuje příklady několika onkologických diagnóz, u kterých jsou počty pacientů léčených schválenou cílenou léčbou regionálně velmi rozdílné. A to přesto, že jsou vztaženy k prevalenci daného onemocnění. Obavy z nedostatečné dostupnosti cílené léčby jsou tedy jistě oprávněné, neboť jsou podloženy daty. Data v této kauze poskytují lékaři-onkologové, avšak řešení tohoto problému nesmí zůstat pouze na nich.
Zdroj: Zdravotnické noviny > 15/2011
