V Medical Tribune 23/2017 vyšel hezký článek o odborných interaktivních akreditovaných seminářích s názvem Sdělování závažných zpráv v onkologii, které pořádá Sekce mladých onkologů ČOS a Klub mladých onkologů v rámci projektu Kontinuální vzdělávání mladých onkologů (KVMO).
Zdroj: Medical Tribune 23/2017, 14.11.2017
V některých medicínských oborech je schopnost umět správně komunikovat s pacientem důležitější než v jiných. Avšak to, jak sdělit nemocnému špatnou prognózu nebo jak zvládat emoce, je dnes často momentem, jehož se řada lékařů při své práci nejvíce obává. Pomoci jim mohou odborné semináře, které v průběhu tohoto roku probíhají po celé České republice.
Podle jejich pořadatelů není bezmoc, s níž se řada lékařů v souvislosti se sdělováním závažných zpráv v onkologii ztotožňuje, osobnostní charakteristikou moderního lékaře, ale produktem toho, že nemají dostatečnou zkušenost nebo příležitost vzdělávání v této oblasti.
„Zájem o tyto semináře nás mile překvapil, je větší, než jsme čekali. Ukazuje se, že je to téma, které běžný lékař řeší a s nímž se zatím během vzdělávání na fakultě neměl moc příležitostí setkat. Dalším tématem, o němž do budoucna uvažujeme, je oblast emocí, s nimiž, jak se nám lékaři svěřují, neumějí pracovat. Kolegové přicházejí s řadou nápadů a my věříme, že vymyslíme pokračování, které by pro ně dávalo smysl,“ řekl pro MT ředitel Centra paliativní péče a odborný asistent na oddělení lékařské psychologie Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK PhDr. Martin Loučka, Ph.D., který spolu s MUDr. Adamem Houskou pořádá semináře, které navštěvují mladí, i starší lékaři různých oborů.
Cílem semináře Sdělování závažných zpráv v onkologii, který se v rámci kontinuálního vzdělávání mladých onkologů uskutečnil 24. října v Praze, bylo shrnout současnou evidenci týkající se sdělování závažných zpráv o diagnóze a prognóze v onkologii. Přednášející se zaměřili zejména na preference pacientů a jejich rodin, vliv informovanosti o prognóze na vztah mezi lékařem a pacientem, kvalitu života či depresivitu. Podstatná část semináře byla věnována praktickému nácviku komunikačních dovedností a názornému vysvětlení protokolu SPIKES, který je mezinárodně doporučovaným postupem pro komunikaci závažných zpráv v onkologii. V průběhu demonstrovaného rozhovoru lékaře s pacientem, který byl rozdělen na několik částí, se přítomní měli možnost ptát na konkrétní otázky, komentovat danou situaci a o problému vzájemně diskutovat.
Vedou‑li se rozhovory o cílech péče a léčby včas, je to spojeno s lepší kvalitou života, snížením užívání neškodné lékařské péče v období před smrtí a zlepšením cílené péče. Včasná komunikace má také pozitivní dopad na rodinu a je spojena s nižšími náklady. Navíc existující evidence nepotvrzuje rozšířenou domněnku, že komunikace o věcech ohledně konce života zvyšuje u pacientů úzkost.
Proč jsou rozhovory o závažných prognózách těžké?
Na tuto otázku účastníci interaktivního semináře nejčastěji odpovídali:
- jakákoli konfrontace s nevyléčitelnou nemocí je náročná,
- strach z bezradnosti,
- předpoklad, že přes veškerou léčbu to nedopadne dobře,
- obava z reakce pacienta – zdrcený pacient, kterému vezmeme veškerou naději,
- pacienti odmítají přijmout závažnou diagnózu nebo informace záměrně vytěsňují,
- zvládání emocí,
- přesouvání odpovědnosti pouze na lékaře,
- konfrontace s frustrací, kdy lékař již nemůže, byť by si to sám přál, nabídnout nic dalšího, ale pacient nebo rodina to stále vyžaduje.
Jak se ukázalo z reakcí účastníků seminářů, za velmi těžké při takovéto komunikaci s pacientem považují zvládání emocí. Zatím však mnoho seminářů o tom, jak pracovat s emocemi vlastními či u pacientů, bohužel není. Celou situaci v případě těchto náročných rozhovorů navíc ztěžují i různá systémová omezení, nedostatek času. Podle nedávného průzkumu má český lékař na sdělení závažné zprávy o prognóze onemocnění průměrně deset až patnáct minut. Důležitý je i faktor prostředí, v němž se tato komunikace odehrává, které nebývá ideální.
Celý článek najdete v časopise Medical Tribune 23/2017 nebo v přiloženém pdf.
